Pokud se jedná o úmrtí doma, je třeba vždy zavolat záchrannou službu. Ovšem pokud jste smrt vašeho blízkého očekávali (například proto, že jste jej měli v domácí hospicové péči nebo vaše devadesátiletá babička poslední měsíce již jen ležela v posteli), oznamte to na lince rovnou - vyhnete se možnému rychlému výjezdu sanitky nebo pokusům o resuscitaci. V takovém případě k vám totiž záchranná služba vyšle pouze koronera, který tělo vašeho zesnulého ohledá a vystaví úmrtní list. Poté je možno zavolat pohřební službu, ale pokud se chcete s tělem vašeho blízkého ještě rozloučit, nejste povinni volat pohřební službu pro transport těla hned. V případě očekávaného úmrtí není povinné podrobit tělo pitvě - pokud si ji sami nepřejete, proste koronera, ať na ni tělo vašeho blízkého neposílá (není povinen, ale občas je to jeho žitá praxe a odesílá na pitvu každého, kdo zemře mimo nemocnici).

Jaký koroner přijede? V Praze přijede lékař, přidělen záchrannou službou, a nemusí být ani profesionálním koronerem. Proto, pokud řešíte smrt s námi, zavolejte raději co nejdříve i nám. Stává se nám totiž, že si lékař není jist například ve vyplnění dokumentace a zesnulý je pak zbytečně převážen. Mimo Prahy si většinou lze vybrat státního i soukromého koronera, neumíme říci, co je lepší, ale soukromí bývají rychlejší: společnost 1. KORONERSKÁ funguje v rámci Královéhradeckého kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Středočeského kraje, Moravskoslezského, Zlínského a Ústeckého kraje.

Pokud se nejedná o úmrtí očekávané, ale náhlé nebo dokonce násilné, připravte se, že vedle záchranné služby přijede také policie. Tomu se bohužel nedá vyhnout, stejně jako případné nařízené pitvě. Policie musí ohledat místo, kde k úmrtí došlo a vše prošetřit, aby vyvrátila cizí zavinění. 

Zkontaktujte vybranou pohřební službu
Domluvit se s pohřební službou musíte do 96 hodin od úmrtí. Pohřeb však může být mnohem později - není stanovena žádná lhůta.

Projděte si stránky jednotlivých pohřebních služeb. Souzníte s tím, co na nich píší? Vybraným službám zavolejte. Jak se s vámi baví? Jste pro ně jen číslo? Nebo naopak, přehánějí to s účastí a nezní důvěryhodně? Tlačí na vás, že musíte hned udělat to či ono? Slibují, že vše udělají nejlevněji? Líbí se vám, co říkají? Nebo se vám to nelíbí, ale cítíte se paralyzováni a neschopni cokoliv říci? Souzníte s tím, co vám nabízejí? Pokud vám například řeknou, že “Maminka pojede Mercedesem, ve kterém jsme vezli i známého zpěváka”, někomu to může připadat směšné, ale pro někoho jde  o velké plus.

Do pohřební služby můžete zajít samozřejmě rovnou i osobně. Pamatujte ale, že nejste povinni uzavřít jakoukoliv smlouvu, pokud sami nechcete. Pokud vám v kanceláři něco nesedí nebo se vám zdají nabízené ceny příliš vysoké, kdykoliv můžete schůzku ukončit a vybrat si jinou společnost. Také nemusíte kývnout na produkty z katalogů. Pokud si přejete jiné květiny, jinou výzdobu, jiný typ rakve, jiné místo konání obřadu apod., nenechte se přesvědčit, že chcete něco nemožného. Správná pohřební služba vašim přáním vyhoví. Jde o vašeho blízkého a vaše rozloučení.

Co je důležité zmínit: volba pohřební služby je vždy a jedině na vás. Žádná nemocnice, záchranná služba ani koroner vás nesmí k nějaké službě uvázat. Například když spolu s koronerem do rodiny k úmrtí přijede již pracovník pohřební služby, nebo kdyby nemocnice již vydala tělo nějaké pohřební službě, která by po vás následně mohla navíc neprávem vymáhat penále za převoz a první dny chlazení, které jste si ale u nich neobjednali. První dva dny chlazení zesnulého hradí ze zákona zdravotní pojišťovna.

Domluvit se s pohřební službou musíte do 96 hodin od úmrtí. Pohřeb však může proběhnout mnohem později - není stanovena žádná lhůta.

Váš blízký vám v tom lepším případě řekl, zda si přeje kremaci, nebo pohřeb do země - tedy uložení do hrobu či hrobky.

V případě, že zvolíte kremaci, projde tělo zesnulého v rakvi žehem a pohřební služba vám následně vydá urnu s popelem. Na žádost (a zpravidla za poplatek) můžete být u kremace i osobně přítomni. Výhoda kremace spočívá v nižší ceně a jednodušší manipulaci s urnou. O tom, jak naložíte s urnou, se nemusíte rozhodnout ihned: my doporučujeme nejdříve připravit obřad.

Zesnulého můžete před kremací ještě bez problémů vidět: každá pohřební služba je dle zákona povinna vám zdarma umožnit podílet se na úpravě zesnulého, nebo vás i rodinu s ním nechat chvíli osamotě (pak už se tomu říká výstav a ten většinou zdarma není).

S urnou následně můžete naložit vícero způsoby - vše je popsáno níže v části Kam s popelem zesnulého.

Pokud zvolíte pohřeb do země, tedy uložení těla v rakvi do hrobu či hrobky, počítejte s tím, že za chlazení těla zesnulého před uložením do hrobu se platí, a to za každý kalendářní den. Uložení rakve do hrobu může proběhnout ihned po smutečním obřadu, v pozdějším termínu, nebo i čistě bez obřadu, kdy se jen rodina shromáždí u hrobového místa a zaměstnanci hřbitova rakev za jejich přítomnosti uloží (případně tak mohou zaměstnanci hřbitova učinit i bez přítomnosti pozůstalých, je-li to jejich přání). Hrobová místa se pronajímají na stanovený počet let, tedy pokud po jejich uplynutí někdo z pozůstalých neuhradí nájem hrobu na další období, místo se postoupí jinému nájemci.

Nikam nespěchejte. Pohřeb se může uskutečnit klidně za měsíc. Vyčkejte, až budete připraveni se rozloučit. Ale také vyčkejte, až bude, například, syn zpátky v Čechách ze studijního pobytu, kolega zpátky z dovolené a babička zpět z nemocnice.

Nenechte se zmást tvrzením, že se pohřeb musí odehrát například do týdne. Jediné, co ze zákona musíte, je do 4 dní sjednat pohřeb, ale jeho termín si zvolíte sami. Výjimku samozřejmě tvoří, pokud co nejdřívější pohřbení požaduje vaše víra. 

Hned ze začátku máme jednu prosbu: nenechávejte si popel doma, třeba na polici. Alespoň ne dlouho. Víme z praxe, že to nedělá dobrotu. Lidé se neumí odpoutat od svého zesnulého, mluví s ním, chovají se k němu jako k dalšímu členovi domácnosti… Přitom ale potřebujete přesný opak. Potřebujete si uvědomit, že zesnulý už není, potřebujete, aby se stal vzpomínkou… A v tom vám pomůže, když jej někde hezky uložíte - nejlépe formou obřadu. 

Ale kam? Možností, jak naložit s popelem zesnulého, je dnes mnoho. Už rozhodně neplatí, že popel může být uložen pouze na hřbitově! Ano, urnu můžeme uložit do hrobu, nebo do rodinné hrobky. Nebo do kolumbária. Můžeme dostat nový hrob, nebo, pokud už máme hrob, můžeme tam v pohodě uložit dalšího zesnulého - v hrobě je místa dost. Nebo jej můžeme rozptýlit anonymně na rozptylové loučce na hřbitově: první takový rozptyl se v Praze na hřbitově na Malvazinkách stal kupodivu až v roce 1961 - předtím se nic takového totiž nesmělo.
Můžete ale vybrat úplně jiné místo dle vlastního uvážení. Kde to měl zesnulý rád? Kam rád jezdil? Kde trávil svůj volný čas? Kam chodil na výlety? Kde odpočíval? Nebo jinak: kam na něj chcete chodit vzpomínat vy? Zkuste se zamyslet. Ale myslete také na to, že každé místo má svá omezení - více řekneme u každého konkrétního místa.
Ať už se rozhodnete pro hřbitov, les, pláž, nebo třeba alej, máme ještě jednu prosbu: neukládejte popel „jen tak“. Udělejte obřad. Klidně jen malý, soukromý. Váš zesnulý si jej zaslouží, ale potřebujete jej hlavně vy, abyste se rozloučili a mohli jít dál. 

Máte v rodině věřící. Jak se dívá církev na rozptyl popela?
Chcete-li uspořádat poslední rozloučení v kostele s urnou, určitě to možné je. Katolická církev taková rozloučení běžně provádí. A často i společně s námi. V praxi to znamená, že na začátku proběhne krátký církevní obřad rozloučení, a potom přijde na řadu osobnější rozloučení v podání Pohřebních průvodců. Kde ovšem můžete narazit a co katolické církvi vadí, je rozptyl. Protože, až přijde poslední soud a mrtví budou vzkříšeni, mají být vcelku, a na jasně označeném místě, aby je Pán našel a mohl je vzkřísit.
Takže pokud máte silně věřící rodinu, ale vy chcete rozptylovat popel, zvažte to a zkuste se zamyslet na jinými cestami, třeba udělat tak jen symbolicky. Můžete společně v rámci rozloučení například do vody hodit okvětní lístky. Můžete zesnulému napsat vzkazy na papírové lodičky a poslat je po proudu… nebo můžete rozptýlit třeba jen symbolickou čajovou lžičku popela… Řešení, jak zesnulého „odevzdat“ vodě či zemi, je nespočet.   

Rozhodli jste se popel svého milovaného uložit na hřbitově? Jak dál postupovat?
V případě, že vyberete hřbitov, máte několik možností. 

Můžete urnu s popelem uložit do hrobu nebo hrobky. Možností je také kolumbárium - dobré řešení pro všechny, kteří vědí, že nemohou dlouhodobě pečovat o hrob.
Pokud už máte pronajatý hrob, můžete do něj uložit dalšího zesnulého - v hrobě je místa dost. Uložit urnu do hrobu můžete sami, nebo jen s kameníkem, který vám pomůže s mramorovou deskou. Hřbitova se nemusíte ptát. Správa hřbitova totiž většinou nabídne výpomoc při uložení v pracovní dny a dopoledne, což nepovažujeme za ideální čas na rozloučení. Podle nás se mnohem lépe hodí víkend, nebo alespoň odpoledne či podvečer, kdy budete mít dostatek času a prostoru. Také je dobré, když uložení doprovází alespoň malý obřad, přičemž se pracovníkům hřbitova pochopitelně nemusí chtít stát opodál a čekat, až obřad proběhne, aby na konci pouze zasunuli mramorovou desku.
U uložení musíme ale dodržovat řád pohřebiště. Některé hřbitovy nepovolují uložení v zimě. Sami nevíme proč, zkrátka zimní režim. Pokud chcete uložit urnu v zimě, zkuste se na nás obrátit, zkusíme souhlas zařídit - ale nic neslibujeme. Po uložení také musíte hřbitovní správě nahlásit, koho a kam jste uložili. Ale prosíme: neukládejte do hrobů domácí mazlíčky. Chápeme, že i oni byli členy rodiny, ale naše legislativa to nedovoluje a ani nejde o žádnou dlouhodobou tradici. Přesto se nám občas stane, že zaslechneme: “Když budete kopat, pozor - vlevo nahoře leží Micinka…”  

Hledáte jiný způsob, jak s popelem svého blízkého naložit? Dnes již existuje mnoho alternativních způsobů. 

I když bylo ještě do roku 1988 umístění popela mimo hřbitov zakázáno, dnes už je popel právně vlastně jen “věc”, se kterou můžeme dělat cokoliv (nemůžete ji ale například zdědit, nebo někomu odkázat). Vše ale musíte dělat s úctou: nesmíme porušit důstojnost zesnulého.
Měl váš blízký rád vodu? Popel můžete rozptýlit třeba do řeky či moře. Pokud si zvolíte rozptyl do vody, budete potřebovat souhlas povodí. S tím vám můžeme za Pohřební průvodce pomoci. Není to sice jednoduché, ale dá se to. Oproti tomu na rozptyl do moře nepotřebujeme žádná povolení.
Variantu tvoří také rozptyl popela do přírody. Vyberte místo, který měl zesnulý rád, kam se rád vracel. Může jít třeba o louku či kopec. Nebo můžete popel vsypat do země, třeba ke stromu, který zasadíte na počest zesnulého. To je úplně legální a i docela běžné: musíte však mít souhlas majitele pozemku. Nebo tak můžete učinit i na své vlastní zahradě či louce. Dá se přitom domluvit klidně i s místní alejí nebo majitelem lesa. Zvlášť obřad sázení stromu je krásný, symbolický, spojí pozůstalé a zanechá živou vzpomínku.
Hodí se dodat, že popel neobsahuje nic, co by škodilo přírodě, jde jen o anorganické látky, především vápník. Nenajdeme v něm ani žádné bakterie, protože v krematoriu tělo projde žárem okolo 1000 stupňů Celsia. Když v přírodě odhodíte slupku od banánu, cizího ovoce obsahujícího bakterie, vytvoříte vlastně větší ekologickou škodu. Popel stromu navíc poslouží jako dobré hnojivo. (Přiznat však musíme skutečnost, že nikdo přesně neví, kolik se v popelu může nacházet těžkých kovů, které do těla v průběhu života střádáme. Nikdo takovou skutečnost zatím neměří a není ani moc možností, jak to udělat). 

Pokud zvolíte, že tělo zesnulého projde kremací a smuteční obřad následně provedete pouze s urnou s popelem, získáte výhodu, že není kam spěchat. Termín takového rozloučení počká, jak dlouho jen bude potřeba. Loučení s urnou již akceptuje a nabízí i katolická církev v kostele.

Popel vždy dostanete v jednoduché, poctivě zapečetěné urně z tvrdého plastu. Pokud předem víte, že budete popel nebo jeho část vysypávat, můžete to pohřební službě předem oznámit - urnu nezavřou tak neprodyšně a nebude nutné se do ní dostávat nožem či nebozezem. V lepších pohřebních službách dostanete urnu v textilním obalu (někdy zdarma, někdy za příplatek), v horších v igelitové tašce. Pro účely obřadu i vystavení doma či v kolumbáriu proto lidé často objednávají navíc ozdobné obaly na urny - keramické, skleněné, dřevěné, kovové, plastové, kamenné, ekologické z papíru apod.

Pokud zvolíte, že u pohřbu bude přítomna rakev s tělem zesnulého, máte víc možností - nechat rakev po celou dobu otevřenou, nechat ji po celou dobu zavřenou, nebo umožnit nakouknout do otevřené rakve před oficiálním začátkem obřadu. Na obřady s rakví doporučujeme více spěchat, protože každý den chlazení těla zesnulého se platí. Po obřadu následuje rakev buď do krematoria k žehu, nebo k uložení do hrobu. Přesný model rakve si volíte vy ze seznamu v pohřební službě (takové rakve jsou zpravidla dostupné hned), případně existují firmy, které vám vyrobí rakev přesně podle vašich přání (počítejte ale s výrobou trvající i několik týdnů).

Výhodou pohřbu do země je, že umožňuje být v kontaktu se skutečným tělem a mnohem lépe si uvědomíte, že váš milovný tady už není - a nebude. Pohřeb do země také zanechává významně nižší ekologickou stopu, protože tělo neprochází kremací. Podrobnosti o našich ekologických pohřbech najdete na stránce Ekologický pohřeb.

Není výjimkou ani uspořádat rozloučení bez urny i rakve, třeba jen s fotkou zesnulého nebo se smutečním věncem. Nejdůležitější je, aby se všichni pozůstalí mohli společně sejít a zavzpomínat.  

Odklopení víka rakve před konáním obřadu se říká „identifikace zesnulého“ a provádí se pouze na přání pozůstalých (nikdo vás k ní nemá nutit, pokud jste o nic takového sami neprojevili zájem). Identifikaci pozůstalí občas žádají pro nabytí jistoty, že se loučí opravdu se svým bližním, ale zejména pak, aby mohli tvář blízkého ještě naposledy vidět. Krom toho lze obřad provést i po celou dobu s otevřenou rakví.

Na přání identifikace se vás možná zeptají v pohřební službě již při sjednávání obřadu. Ať již zde odpovíte ano či ne, neměl by vám nikdo bránit zesnulého před obřadem ještě vidět, pokud se pro to na poslední chvíli rozhodnete. Stejně tak máte právo si své přání rozmyslet, pokud v obřadní síni zjistíte, že na to nemáte potřebnou sílu – na tom není rozhodně nic špatného.

Tělo totiž vypadá jinak než za života. Pokožka má jinou barvu, v očích chybí jiskra, tvář pozbývá známé mimiky, tělo je ztuhlé a chladné, vypadá trochu jako z vosku. Někdy se nepovede zavřít zesnulým víčka, někdy dokonce ústa. Byť se jedná o přirozený proces, ne každý dovede zpracovat zážitek, kdy hledí na svého milovaného právě takto. Vidět blízkého z vteřiny na vteřinu takto, bez varování a bez sledování, co se s tělem od okamžiku úmrtí po pohřeb všechno děje, může velmi traumatizovat. V době umírání v nemocnicích na takový obrázek nejsme běžně zvyklí. Ve výsledku je ale jen na vás, jestli vyhodnotíte identifikaci jako vhodný způsob, jak přijmout fakt, že dotyčný již nežije, nebo zda z obav, že si z dotyčného budete pamatovat nejsilněji jen jeho posmrtnou podobu, od identifikace upustíte. Žádná volba není špatná, byť je moudré o ní popřemýšlet. Ani jedna nejde vzít zpět – vidět tvář, kterou už nelze „odvidět“, může být pro někoho stejně těžké, jako pro jiného si vyčítat, že k tomu nedostal odvahu. 

Atmosféru pohřbu a případně i jeho návaznost na život zesnulého hodně ovlivní zvolené místo pro obřad. Má být příjemné, osobní. Dostupné i pro starší pozůstalé. Pomůže, když jde o dva oddělené prostory, hodí se toalety. Pokud chcete zůstat uvnitř, může jít o historickou vilu s terasou a zahradou, kostel nebo kapli, salonek (v divadle, galerii, restauraci či hotelu), galerii nebo muzeum, smuteční síň, komunitní centrum, knihovnu, loft nebo rooftop, kavárnu, bar nebo klub, botanickou zahradu, planetárium nebo dokonce i tělocvičnu či sportovní halu. Podívejte se na naši stránku Místa pro obřad uvnitř, kde najdete více podrobností. Venku doporučujeme místa u vody (ostrov, soutok řek, splav), místa v parku nebo na okraji lesa, louky a vyhlídky. Zahrady ve vilách (ale i soukromé zahrady), zahradní altány, klidně i prostory u kostela či na hřbitově. Je nejdůležitější, aby místo bylo osobní - pro vás i pro vašeho blízkého… Pokud byste si sami s místem nevěděli rady, máme podrobnou mapu míst v Praze i Středočeském kraji a postupně mapujeme i Brno, Ostavu, Plzeň a další města, kam se s obřady také podíváme.

Obřad se nemusí konat jen ve smutečních síních a už vůbec si nemusíte vybrat z katalogu síní pohřební služby. Máte právo uskutečnit obřad na vámi zvoleném místě. Nebojte se ptát a stát si za svým nápadem. 

Obřad má být důstojný a má pomáhat pozůstalým, ale přitom být v souladu s tím, co si přál zesnulý - a to i podle zákona. Určitě nemusí být jen smutný, může sloužit i jako oslava života.

Obřad pozůstalým nejvíce pomůže, pokud se také zapojí. Je to, jako když se učíme - látku potřebujeme vnímat co nejvíce smysly: slyšet, vidět, číst, psát… Pozůstalí mohou zavzpomínat tak, že během obřadu sami řeknou pár vět nebo i delší proslov. Mohou zavzpomínat i potichu, například když napíšou vzkazy, které pak poputují spolu se zesnulým do rakve. Mohou si společně zazpívat. Nebo zasadit strom. Zapálit za zesnulého svíčku. Mohou předem připravit kolekci fotografií ať už vytištěných, nebo promítaných na plátno. Nebo sesbírat po všech známých historky, které k zesnulému sepsali. Na pohřbu nemusí všichni jen nečinně poslouchat hlavního řečníka, a poté odejít domů. Vše se dá domluvit a přichystat i jinak.

Aby byl obřad co nejosobnější, můžete vymyslet i osobité a osobní parte, netradiční rakev, specifickou hudbu oblíbenou vaším blízkým, konkrétní květiny nebo květiny v konkrétním odstínu, barvy, svíčky, jednotnou stylizaci, prezentaci fotek, video, občerstvení, místo pro vzpomínky, směrovky, vzpomínkové předměty nebo vzpomínkový web. To vše anebo něco z toho vám může pomoci prožít pohřeb doopravdy, co nejvíc v souladu s tím, jak zesnulý žil. Pro podrobnější představu můžete kouknout na článek Jak učinit poslední rozloučení co nejosobnější? a jeho pokračování Pohřeb nemusí halit jen černá barva.

Naše praxe je následovná: dáme si s vámi cca hodinový online rozhovor (lze domluvit i osobní setkání, ale pro obě strany bývá zpravidla pohodlnější setkání přes internet), ve kterém vás o vašem blízkém vyzpovídáme. Je pro nás důležité i vidět, kdy se u vyprávění pousmějete, co opakujete víckrát za sebou, co zdůrazníte jako to opravdu charakteristické. Tento rozhovor nemusí mít pevnou strukturu - výslednou řeč si z vyprávění umíme pospojovat. Přípravě řeči se věnujeme opravdu důsledně, trvá nám i několik hodin - a následně ještě počítáme s dalším časem stráveným nad úpravami. Tak to ale cítíme jako správné a velkou řeč během obřadu považujeme za ústřední středobod rozloučení.

Každou řeč s předstihem zasíláme vám k úpravám, komentářům, proškrtání, dopsání… Zkrátka tak, abyste byli s finální podobou vy spokojení. A protože pracujeme se sdíleným dokumentem, lze činit změny takřka až do pár hodin před samotným obřadem. V tom vidíme naši přidanou hodnotu. Stejně jako v tom, že máme tým řečnic, které danou řeč pronesou za vás - samozřejmě s uvedením, že čerpáme z vyprávění konkrétních osob a sami jsme dotyčného neznali. Vy se tak budete během obřadu moci více soustředit na své emoce a svoje prožívání smutku, ne stresování se s tím, že možná řeč nedovedete před lidmi pronést.

Některým lidem je ale milejší, když tuto “povinnost” mohou vzít na sebe a dokázat si, že to zvládnou. Plně v tom takové zájemce podporujeme a na svých řečnících nutně nelpíme. Umíme v takovém případě řeč alespoň sestavit, nebo na přání zrevidovat tu vaši napsanou vámi.

Při velmi traumatických úmrtích nebo v jiných výjimečných situacích můžete a můžeme cítit, že na řeč je brzy, že si dáte raději ještě jedno rozloučení třeba za pár měsíců, kde teprve něco zazní. Hezký obřad se dá udělat i bez ústřední řeči, pokud vymyslíte, co jiného se stane středobodem obřadu (například vzpomínkový stůl, zapálení svíčky, napsaní vzkazu na nástěnku apod.). Nebo nemusíte nutně cítit, že je na místě už zmiňovat veselé historky ze života, ale vymyslíme proslov, který bude krátký, citlivý a ponechávající prostor pro tiché rozloučení každého ze smutečních hostů.

Na pohřeb rozhodně nemusíte objednávat smuteční věnce - drahé a po obřadu bez dalšího využití. Raději doporučujeme kytice, které si po obřadu můžete donést domů do vázy nebo je věnovat třeba kostelu, položit na něčí hrob, využít jako dekoraci v práci atd. Květiny nenesou stigma pohřbu - mohou dál dělat radost bez ohledu na to, kam byly prve pořízeny. V případě, že si je domů vezmou sami pozůstalí, mohou květiny působit i jako pomyslná metafora k pomíjivosti času a postupnému odcházení. I když se nám to zdá jako správné, chápeme na druhou stranu i to, když si toto odcházení nechce rodina ještě připustit a na postupnou cestu truchlením se vydá později - i bez květin.

Další možností je objednat si pouze jednu velkou kytici k urně či na rakev, ale neřešit už další - buď je donesou sami pozůstalí a nemusíte se o ně starat vy jako vypravitel pohřbu, nebo lze i pozůstalé vyzvat, aby za květiny zbytečně neutráceli, že jedna ústřední ozdoba postačí.

Pokud vám na tom záleží, měli byste vědět, že květiny jsou jednou z nějvětších ekologických záteží na pohřbech, proto se snažíme je alespoň nevyhazovat. Pozůstalí si je mohou odnést domů (není na tom nic divného) nebo ozdobit hrob. Pokud je nechtějí, máme domluvené kostely, které květiny rády využijí jako výzdobu (kromě postní doby, kdy se kostely nezdobí). Pokud se náš obřad odehrává v kostele či kapli, často květiny využijí přímo tam. Případně můžeme květiny umístit na hřbitov - na většině hřbitovů je společný hrob, nebo velký kříž… Poslední možností je ozdobit pomníky padlým, které se nachází téměř v každé obci. Přečtete si mnohem více podrobností na naší stránce o ekologickém pohřbu.

Namísto květin anebo spolu s květinami můžete prostor dekorovat také různými vzpomínkovými předměty, které život zesnulého vystihují. Fotbalový míč, oblíbené pití, plyšový medvěd, hokejový dres, rudé lodičky, klobouk… Vyhrát si můžete i s nástěnkou fotek, promítáním fotek z dataprojektoru apod. (s tím vším umíme pomoci). O pomoc s vytvořením vzpomínkového stolu, koutku nebo nástěnky můžete poprosit i ty, kteří se na pohřeb chystají. Určitě někdo z nich bude moct přinést něco, co pro něj zesnulého vystihuje.

Nebojte se vybrat parte osobní, které se líbí vám, které vystihuje zesnulého a které by se mu snad i líbilo. Na parte rozhodně nemusí být vlevo holubice a vpravo křížek. Naše vzory parte najdete na této stránce.

Nemělo by na něm chybět, kde a kdy se rozloučení koná, případně podrobnější informace ohledně jeho podoby. Lidé mají rádi vedení a jistotu, proto parte může obsahovat i přesnější pokyny ohledně obřadu: například výzvu, aby pozůstalí nenosili květiny, neoblékali černou, nebo naopak přinesli nějaký příběh, o který se podělí. Lze doporučit i uvést či alespoň nastínit důvod úmrtí vašeho blízkého, protože pozůstalí by se stejně dotazovali a vám i jim by v tom mohlo být nepříjemně.
Jako průvodní informace k parte může sloužit například informace, kde zaparkovat nebo přesná mapka. Ušetří vám to dost dotazů. Přímo na parte ale tato informace asi nepatří (tam stačí dát přesnou adresu). 

V dnešní době již není potřeba spoléhat na poštou zaslané parte. Pozvánku k účasti na smutečním obřadu můžete zaslat mailem, vyvěsit na sociální sítě, můžete narychlo stvořit i vlastní webovou stránku. Papírové parte vedle těch, které pošlete dopisem, můžete i sami donést na pracoviště, na nástěnku hřbitova, kde bude zesnulý uložen, do školy, do klubu, kam rád chodil, do oblíbené kavárny či hospody. Dokonce můžete parte rozvěsit i po lampách, pokud vašeho blízkého znali ponejvíc pejskaři z místních ulic. Můžete také zaslat pouze informační sms s vysvětlením, co se stalo, a kdy je možné se přijít společně rozloučit.
My za Pohřební průvodce umíme za vás parte vytisknout a rozeslat poštou, rozeslat parte emailem a také rozeslat pozůstalým SMS. Pokud pozůstalí odpoví, umíme průběžně odpovídat na případné emailové dotazy a kondolence pozůstalých.