“Filozofování je nácvik smrti,” říká ústy české filozofky Terezy Matějčkové Platónův Sókrates.
My jsme si také (skromně) zafilozofovali a cvičili smrt v novém podcastu. V období Vánoc nás často trápí samota: podle některých filozofů je ale samota luxus moderní doby. Proč?
Protože je to možnost nežít podle ostatních. Konat autenticky za sebe, bez ohledu na přání rodiny či společnosti. “Jít si za svou pravdou.”
Ale pozor, neplést s osamocením: to je naopak dopad toho, že jsme se vymanili z rodových vazeb. Ostatně, Georg Simmel pravil: teprve moderní člověk začíná umírat – právě proto, že si uvědomuje svou individualitu a konečnost. Nevnímá se jako pouhé pokračování rodu.
Podle Hegela to může být nakonec právě pohřeb, který nás navrátí zpět do komunity. A pakliže ho neučiníme, škodíme sami sobě: vlastní komunitu, vlastní začlenění tím totiž narušíme.
No a v neposlední řadě: pro filozofii bylo vždy zajímavé, že člověk pouze “neselhává” jako ostatní zvířata, ale nějakým způsobem se o to selhání stará. Často říkáme, že s něčím bojujeme – s lidmi nebo nemocemi. Ale my jdeme ještě dál. Bereme si z toho ponaučení, napravujeme minulé chyby. Ubližujeme si, ale zároveň si odpouštíme a obohacujeme se.
Rosteme z konfliktů a ty rodinné jsou věc, která nás “spoluutváří” a pojí všechny. A o Vánocích je to viditelné víc než kdy jindy.
Proto, pokud se tyto vánoční svátky chcete na chvíli usebrat, upokojit, zapřemýšlet a odběhnout od roztěkanosti dnešní doby, Tereza Matějčková doporučuje filozofii. A začít můžete naším podcastem právě s Terezou!
Hledejte na našem Spotify:
DVTV: Pohřeb má začínat smutně a končit vesele. Oleg Vojtíšek v rozhovoru s Danielou Drtinovou
Češi vytěsnili smrt.
Když chodíme po různých médiích, dostáváme od moderátorů stále dokola podobné otázky:
Opravdu je většina smrtí bez obřadu? (Velké procento ano)
Jak vypadá tradiční český pohřeb? (Neexistuje)
Jak to funguje u pohřebních služeb? (Někde lépe, někde hůře)
Co se smí dělat s popelem? (Vlastně cokoliv, ale s úctou a se souhlasem)
Všechno ukazuje k tomu, že v Česku je téma smrti tabu, koluje o něm spousta mýtů a reálně většina lidí nemá tušení, co se stane po tom, co se objeví mrtvé tělo.
Proto rádi vidíme, když se paní Drtinová v DVTV skutečně pídí po realitě, debatuje etiku v pohřebnictví a pomáhá nám rozkrývat toto velké mystérium, které kolem smrti a pohřbívání panuje.
“Nikdo se nebojí, že z mluvení o sexu otěhotní, ale když začnou mluvit o smrti, tak se každý bojí, že ji tím přivolá,” řekl náš Oleg.
Pokud tedy ani vy nechcete, aby po smrti vašeho blízkého běželo všechno samospádem, začněte se připravovat už teď. Třeba tím, že si nás poslechnete na DVTV.
Blízká setkání: Tereza Kostková a Oleg Vojtíšek, Český rozhlas: Izolovali jsme mladé od smrti
😱"Opravdu je u nás většina smrtí bez pohřbu?!" divila se Tereza Kostková v Blízkých setkáních na ČRo Dvojce, kde byl náš Oleg hostem.
My vídáme lidi, kteří se ještě po dvaceti letech od smrti blízké osoby rozbrečí.🥀 Bez pohřbu to v sobě neuzavřete a bude vás to trýznit celý život, zvlášť pokud to byla smrt náhlá a nečekaná.
Důvody jsou různé: od traumatizujících zážitků v krematoriu, až po finanční. A občas taky kvůli dobře míněné myšlence, která ale vede do pekel – abychom netraumatizovali děti 👶Vychovali jsme tím celou generaci lidí, kteří smrt úplně vytěsnili. A když je pak jednou zasáhne, tak je to o to horší a hlubší. 🔪
Jak jde tedy dělat pohřby poctivě?
🏡Na pěkném místě, které vás pozvedne.
👨👨👦👦V den, který se hodí všem, kteří by na pohřbu být měli a chtěli.
💌Tak, aby vám pomohl v sobě odlehčit vině, nebo doříct to, co by se vám jinak neustále vracelo.
Pálení vzkazů či posílání zpráv po balóncích nebo lodičkách není vůbec nic ezoterického. Je to naopak velmi hmatatelný a lehce uchopitelný způsob, jakým udělat za vztahem se zesnulým poslední tečku, a poté sledovat, jak nás opouští – protože taková je realita. ⚫
👂Pokud chcete téma českých pohřbů rozkrýt podobně jako ho rozkrývala Tereza Kostková, poslechněte si nás v Blízkých setkání na Českém Rozhlase.
Krásný pohřeb? Ano, jde to. Oleg Vojtíšek pro časopis Marianne.
Když si vypůjčím slova Olega Vojtíška, snahou jejich organizace je něco, co bylo vnímáno jako depresivní, špatné a strašné, měnit na něco hezkého, co pomáhá a smiřuje.
"Naštěstí si dnes můžete uspořádat smuteční slavnost podle svého," říká v rozhovoru pro časopis Marianne Oleg Vojtíšek, zakladatel Pohřebních průvodců. Ti, kteří to tak udělali, shodně říkají, že to byl krásný zážitek.
„Pohřeb, který je osobní, pomáhá,“ potvrzuje moji domněnku Oleg Vojtíšek, zakladatel Pohřebních průvodců, sdružení, které pomáhá organizovat pozůstalým osobitější poslední rozloučení s jejich zesnulým.
„Měl by se odehrávat na místě, které souvisí s daným člověkem, kde to měl rád nebo kam na něj chceme chodit vzpomínat. Třeba u řeky, v parku, ve vile.
S lidmi, které měl rád a oni měli rádi jeho, nebo třeba i neměli, ale chtějí se smířit,“ pokračuje.
„Největší radost mám z toho, že lidé sami vymýšlejí, kde obřad bude a co se na něm bude dít, a volají nám už s konkrétní představou, kterou my jim jen pomůžeme domyslet a zrealizovat. Výsledkem je pak opravdu jejich obřad, osobní, podle toho, jak zesnulý žil a jak oni žili s ním,“ poznamenává optimisticky.
Jak se Tereza připravila na smrt svého pětiletého Kryštůfka? A jak připravila jeho?
Kryštůfek měl jasnou diagnózu: DIPG. Nádor mozku. V kmeni. 100% smrtnost.
O příběhu maminky Terezy a jejího syna Kryštůfka jsme velmi dlouho přemýšleli, protože v nás zanechal hluboké pocity obdivu a dojetí. Když o něm Oleg od Terezy slyšel poprvé nad šálkem kávy, řekl si, že takový příběh je potřeba sdílet.
Protože je to příběh o velmi statečném chlapečkovi a dvou rodičích, kteří si spolu prošli peklem, ale vyšli na jeho druhém konci. Kryštůfkovi byly jen čtyři, když mu ochrnula půlka těla. Pak přišla diagnóza, ozařování, krátké zlepšení a rychlý propad.
Maminka Tereza a tatínek Dan mu celou dobu stáli po boku a až do poslední chvíle ho drželi za ručičku, než jim odjel černou dodávkou Hyundai – do které by, jak v ten vypjatý moment vtipkoval Dan, nikdy sám nenastoupil, protože tu značku neměl rád. Co jiného jim zbývalo po proplakaných nocích než hrstka humoru?
Příběh jako ten jejich totiž může pomoct. Jak Tereze, tak ale i vám, kteří si podobnou situací procházíte. Nebo někdo z vašeho okolí. Nebo jen, abyste se zamysleli, jestli ona ta hádka s manželem o neumytém nádobí byla fakt tak strašná.
Může se vztah “spravit” smrtí dítěte?
Jak s dítětem mluvit o jeho vlastní smrti?
A pomůže zákaz pláče?
U silných příběhů, jako je tento, se těžko radí, co dělat a nedělat. A ani to úplně nechceme. Cítíme, že jsme tady pouze prostředníci, skrz které může Tereza sdílet, čím vším si prošla, a přece to zvládla, aby se to snad dostalo k těm, kteří to potřebují slyšet.
Bylo nám opravdu ctí, že Tereza přijala pozvání do našeho podcastu a o všech těchto věcech pohovořila. Na rovinu, bez servítek. A vy si to můžete poslechnout na našem Spotify.
Co pro nás znamenají Dušičky dnes? Benedikt Mohelník a Oleg Vojtíšek, Český rozhlas, Vertikála
“Z pohledu věřícího, my jsme vůči našim předkům dlužníci, díky nim tu jsme. Žijeme na dluh z toho, co dostáváme od předchozích generací. Rozloučit se s tím člověkem je minimum splacení toho dluhu a zároveň tím do budoucna vytváříme hodnotu těm, kteří přijdou po nás a budou žít na náš dluh,” řekl Benedikt Mohelník, ředitel platformy Dominikánská 8 a šéfredaktor revue pro teologii a duchovní život, Salve.
Právě s ním debatoval náš Oleg Vojtíšek v pořadu Vertikála na Českém rozhlase.
A zjistili zajímavou věc: náboženské rituály a naše alternativní obřady spolu mohou jít ruku v ruce. Umění totiž není tradice bořit, ale aktualizovat je.
Třeba takové Dušičky. Typicky se slaví na hřbitově položením květiny v úzkém rodinném kruhu. Ale můžete sezvat i přátele a kolegy, třeba na výročí smrti, abyste nebyli sami. Vždyť tradice přikazuje si zesnulého připomínat: nikoli, že to musí být v ten daný den na tom daném místě.
Aby nám tradice sloužily, je dobré je přizpůsobit našim potřebám v moderním světě. A tomu se nebráníme ani my, ani moderní představitelé církve.
V čem pomáhá halloween našim dětem?
Proč je potřeba vypravit pohřeb?
A v neposlední řadě: vystřihli Olega, když úplně zapomněl, co chtěl vlastně říct?
Dozvíte se v nové Vertikále.
Jak mluvit o smrti a proč se toho bojíme? Adriana a Oleg pro iGlanc.
“Babička odešla do nebíčka.”🌌
Kolikrát jste si nebíčkem vypomohli, když se vás dítě zeptalo, kam zmizela babička?
Myslíme si, že tím dítěti ulevíme, že je ještě příliš malé na to, aby chápalo komplikovanost smrti. A hlavně aby se nebálo, že smrt postihne někoho dalšího.😱
Vůbec ale nemyslíme na to, že kolem desátého věku života si dítě smrt nutně uvědomí samo, jsme tak naprogramovaní. Tím, že mu do hlavy vsadíme falešné představy, mu akorát toto pochopení smrti ztěžujeme.
Jak se to dělat má a nemá? Zeptali jsme se naší kolegyně na její vlastní zkušenosti:
🐶Když zemřel rodinný pes, rodiče o tom tři dny mlčeli. Když se po něm začala ptát, řekli, že zkrátka odešel.
💔Velmi dobře si pak pamatuje na moment, kdy si uvědomila existenci smrti: mohlo jí být kolem devíti, byla v dětském pokojíčku, chystala se spát. A najednou jí došlo, že rodiče jednou umřou, stejně jako se to děje v akčních filmech v televizi, u kterých rodiče po večerech usínají. Zbytek noci strávila pláčem. Rodičům se s tím nikdy nesvěřila.
❤️🩹O pár let později si pak ale prošla smrtí milovaného morčátka tak, jak se to má. Starala se o něj v nemoci a krmila ho stříkačkou, když už nemohlo jíst. Po posledním vydechnutí pak uspořádali s tátou malý obřad. Pohřbila ho v oblíbeném domečku.
Děti, i ty nejmenší, jsou chytřejší, než si myslíme.👶Pokud o smrti neumíme mluvit sami, vybudujeme tím akorát bariéru – a děti si otázky, které je trápí, nechají pro sebe, až se ze smrti stane pouze jakýsi koncept, který úplně potlačí. 💨
🙌Abychom dětem předali zdravý vztah ke smrti, musíme začít sami u sebe. O tom, jak o smrti mluvit s dětmi a jak ji sami přijmout, mluví Oleg a Adriana v novém článku.🙌
Mexické Día de Muertos jsme přetvořili do českého Obřadu vzpomínání - s Petrou Ponocnou
💀Že v Mexiku na Día de Muertos oslavují smrt?💀
Je to fascinace smrtí, kdy si neustále každý rok připomínáme staré rány?
❌Ale vůbec ne. Naopak: u nás nejsme schopni o smrti kamaráda pořádně mluvit ani po roce. Zastrčíme fotky do alb, uzamkneme vzpomínky, vyházíme oblečení. A nedejbože, aby nás jejich duchové někdy přišly strašit.
V Mexiku naopak pro zesnulé přichystají oltář. Na hrob jim přinesou jejich oblíbené věci a pochutiny. Cukrovými lebkami je lákají zpět k sobě, aby s nimi slavili, aby viděli, že na ně nezapomněli.
Už dlouho mluvíme o tom, že by se na hřbitovy měl vrátit život. 🪅A v Mexiku to velmi dobře umějí! 🪅
🧡Zdobí hroby barevnými květinami.
🧡Během oslav svátku mrtvých jsou na hřbitovech stánky s tacos.
🧡Hrají mariachis.
🧡A rodiny tam přespávají.
Srovnejme to s českými dušičkami🥀 – dokážete si představit, že byste tento rok nešli jenom položit květinu na hrob, ale místo toho uvařili oblíbené jídlo zesnulého a šli si s ním na hřbitov popovídat? Pustili muziku a tančili? Zavzpomínali s dalšími, kteří tam přijdou? Asi ne. Ale můžete třeba sezvat rodinu a společně si zesnulé připomenout. Ať už na dušičky, nebo mimo – a ať už s naší pomocí, nebo sami. Inspirujte se námi třeba zde: https://www.pohrebnipruvodci.cz/obrad-vzpominani
Truchlení je u nás nemoc, kterou je potřeba léčit a která má jasně stanovený konec. V Mexiku nikdo neočekává, že pohřbem truchlení končí a vše je jako předtím, naopak se k němu každý rok vrací, přirozeně, jak to má v životě být.
K tomu si i my tady myslíme, že jsme vynalezli svépomocné skupiny – třeba pro oběti autonehod.
Přitom v Mexiku mají celonárodně určené dny pro různé konkrétní smrti: a lidé tak mohou sdílet své zkušenosti s lidmi se stejným osudem.
🇲🇽 Vůbec, o Mexiku toho jde říci spousta. A my jsme si právě o něm povídali v podcastu s naší kolegyní Petrou Ponocnou a pokud vás to taky zajímá, nalaďte nás na Spotify. 🇲🇽
Česká televize: Adriana Kábová ve Výborné show Lucie Výborné - Proč nakupovala obleky pro panenky?
📺 Naše Adriana byla ve Výborné show u Lucie Výborné.
👦 Točili to už před časem, Adriana mezitím už není těhotníá, porodila veselého chlapečka!
👨🚀 Dovíte se tam třeba, odkud je doopravdy její manžel.
🌏 Jak dlouho zůstává doma zemřelý na indonéském ostrově Sumba.
🌍 Jak se na Madagaskaru léčí chřipka.
🧸 Proč nakupovala obleky pro panenky.
💀 No a, samozřejmě, proč se stala pohřební průvodkyní.
Péče o rodiče po smrti dítěte: Alena Peremská
Tento podcast s Alenou Peremskou začíná tím, co se za posledních 10 let změnilo. A změnilo se naštěstí všechno. Bylo normální, že o tématu úmrtí miminek se nemluví, je to tabu, děti se neukazují rodičům, nepojmenovávají se, nepohřbívají se. Má se na "to" rychle zapomenout.
Tak jak se to má dělat správně? Pojďme popořádku.
Jak oznamovat v nemocnici špatné zprávy? Není lepší mlčet? Protože když nic neřeknu, tak přece nic nezkazím.
Není. Když nevíte jak, jděte do toho osobně, lidsky, za sebe. Není chyba ani plakat, naopak, pokud budete plakat, je to vlastně možná to největší, co té rodině můžete dát.
Jak zachovat, nebo dokonce vytvořit vzpomínku na dítě?
Udělejte si společnou fotku (vážně, máme s tím nejlepší zkušenosti). Řekněte si o memorybox. V něm udělejte otisky nožiček, věnujte miminku plyšáka… Víme z praxe, že rodinu to netraumatizuje.
Jak se rozloučit?
Nejdříve v nemocnici: Nemocnice vám má umožnit se s tělíčkem v soukromí rozloučit. Můžete miminko obléci, zaopatřit…ale můžete to udělat i později v pohřební službě.
A potom udělat pohřeb, obřad. Vypustit dítě, rozloučit se. Pomůže to velmi naší psychice, ale i duši dítěte. A pokud nám to pomůže, můžeme dítě i pokřtít - myslíme, že není důležité, zda ten křest platí, ale pokud nám to pomůže, Pán to chápe.
Co pak dělat s dítětem? Kam jej uložit?
Rodiče často volí kremaci, a pak si urnu nechají doma, aby bylo dítě stále s nimi. To je v pořádku (jen doporučujeme nenechávat ji v ložnici). Po čase je však dobré urnu uložit někam dál, na definitivní místo. Můžete udělat "sekundární pohřeb" - uložit popel dítěte na hřbitově, na zahradě, rozptýlit jej třeba na louce, nebo do moře.
Podcast končí velmi osobně - až dojímavě - takže se opravdu vyplatí poslouchat až do konce.
TN.CZ / NOVA: Rozhovor Olega Vojtíška o roli Pohřebních průvodců
🖤 K čemu je vlastně pohřeb? Oleg Vojtíšek o tom promluvil na TN.CZ.
1️⃣ Nejdříve si máte uvědomit, že zesnulý už tady není, že toto je opravdový konec jeho pozemské pouti. To jediné nám splní pohřeb v obřadní síni, v krematoriu. Ale už nic dalšího.
2️⃣ Dobrý pohřeb vám pomůže doříci to, co jste nestihli, nemohli říci.
3️⃣ Smířit se - se smrtí, se zesnulým, s příbuznými, ale také sám se sebou.
4️⃣ Zkusit dosáhnout odpuštění - pokud něco dlužím otci, který zemřel, tak to vrátit třeba vdově, nebo synovi.
5️⃣ Zapojit do truchlení okolí - třeba kolegy, nebo sousedy.
6️⃣ A oslavit život vašeho blízkého - to, že zemřel, jsme si už všimli, ale teď bychom měli oslavit to, jak žil a jak jsme žili my s ním.
Dobrý pohřeb vám pomůže rozloučit se, smířit se, nadechnout se a jít dál. Protože pohřbem truchlení teprve začíná.
Zdenka Volavá, ředitelka Dlouhé cesty: Co se změní v partnerském vztahu po smrti dítěte?
Zdenka je mámou, které zemřel 21-letý syn. A od roku 2022 je také předsedkyní sdružení Dlouhá cesta. Dlouhá cesta podporuje rodiny, ve kterých zemřelo dítě - v jakémkoliv věku a z jakékoliv příčiny. V tomto podcastu představujeme Dlouhou cestu. Ale zaměříme se i na těžké téma změn v partnerském vztahu po úmrtí dítěte.
„Kdyby mi to někdo pustil deset let předtím nebo pět let předtím, tak bych řekla: to vůbec nejsem já, takhle se nikdy chovat nebudu, takhle jsem se nikdy nechovala. Ale po té ztrátě jsem se tak chovala a vlastně jsem sama sebe nepoznala. Takže mám pocit, že třeba můj muž si musel na moje nový já zvykat daleko víc než já na jeho.“
Umělá inteligence přivádí mrtvé zpět k životu. Pohřební průvodce varuje, proč nechat nebožtíky spát
Firmy nám dnes slibují, že znovu dokáží vytvořit naši zesnulou maminku, dceru, bratra, tatínka, babičku. Jinými slovy vytvoří digitálního avatara, s nímž si budete psát, mluvit, uvidíte se na videu a ve virtuální realitě se můžete dokonce potkat. Smrt blízkého nás zasáhne jako máloco. Chybí nám jeho přítomnost, chceme si naposledy promluvit, naposledy se vidět, potěšit, doříct, co jsme nestihli nebo napravit staré křivdy, abychom ulevili svědomí, že je mezi námi a zesnulým vše v pořádku.
Pohřební průvodci tomu přezdívají digitální duch. Stačí jen vyplnit osobní údaje, nahrát fotky, videa či záznam hlasu, zodpovědět pár dotazů, nasdílet profily ze sociálních sítí a zaplatit nějaký ten dolar. No a hele, milovaná osoba po pár kliknutích znovu ”ožije” a je tu pro nás. Je to sci-fi, sen, realita? Skutečnou inovací by bylo, kdybychom se přestali smrti tolik bát a dokázali se s milovanými rozloučit v klidu a porozumění. Ale my ne, chceme do toho fyzicky zapojit i technologie. Pohřební průvodce Oleg Vojtíšek ale truchlící právě před tímto varuje, dnes a denně to vidí ve své praxi, digitální duchové nadělají víc škody než užitku.
Jak podpořit rodiče, kterým zemřelo miminko? A jakým frázím se obloukem vyhnout? Píše Adriana Kábová pro Maminka.cz
Téma smrti se v Čechách často zametá pod koberec, smrt kojence je tabu snad dvojnásobné. Jenže pro mnoho rodičů je to bohužel tvrdá realita. Následující tipy jsou založeny na zkušenostech pohřebních průvodců, a hlavně doporučeních mnoha rodičů, kteří smrt miminka zažili a setkávali se s různými reakcemi okolí. Některé jim velmi pomáhaly, jiné jim naopak sypaly sůl do rány. Mějte na paměti, že každý ztrátu dítěte prožívá jinak a níže zmiňované body nejsou naprosto univerzálním návodem.
Nic ale nezkazíte tím, když si s rodiči upřímně promluvíte a zeptáte se, co jim je příjemné a co ne. To jistě ocení více, než kdybyste o smrti jejich miminka úplně mlčeli nebo se jich dokonce začali stranit. Je důležité také zmínit, že každý z rodičů pravděpodobně truchlí jinak a je možné, že jiné věci z vaší strany pomohou mamince a jiné tatínkovi miminka. A nebojte se jejich emocí a slz, jsou často tou hlavní ozdravnou cestou k zahojení nejsyrovějšího žalu.
Kateřina Svobodová je průvodkyní po pražských hřbitovech.
Kateřina studovala dějiny umění a hřbitovy jsou plné umění.
Umění v jeho originálním umístění, v přirozeném prostoru, ne v galerii podle kurátorského záměru.
V krásném prostoru, v přírodě, v tichu, v souladu s přírodou i městem kolem.
Ale dnes už se funerální plastiky téměř nedělají. Co dělat, aby se vrátily?
A může příprava sochy na hrob pomoci zprocesovat smrt blízkého?
Měli jsme přece několik klientů, kteří sami vyráběli rakev, a jim to pomohlo.
Vyráběli jsme s dětmi urny z LEGO.
A když už jsme u dětí, tak vidíme jako velký problém, že nikdy nebyly na pohřbu, ani neviděly nikoho mrtvého - a tam někde začíná celospolečenské vytěsnění smrti.
Tak co kdybychom jim pomáhali seznámit se se smrtí tím, že je budeme brát na hřbitov?
Třeba v hodině dějepisu: Ať vidí Boženu Němcovou a Nerudu a Čapky a Dvořáka se Smetanou na Vyšehradském hřbitově. A s nimi i vše další.
Zní to přirozeně a dokonce i levně.
Takže jsme při natáčení podcastu vymysleli projekt "Děti na hřbitov".
Každopádně, přijďte na prohlídku hřbitova s Kateřinou, termíny najdete v její Facebookové skupině "Všem tafofilům", nebo na stránkách Hrbitovy.cz.
Český rozhlas Radiožurnál: Adriana Kábová jako host Lucie Výborné. Po bizarní zkušenosti s pohřební službou po smrti svého dítěte jsem se rozhodla pohřebnictví v Čechách změnit.
Adriana Kábová je antropoložka a pohřební průvodkyně.
Už během zkoumání indonéských kultur se dostala na tradiční pohřby, při kterých se obětují zvířata. „Přestože mé téma původně nebylo pohřebnictví, v Indonésii jsem se účastnila pohřbů v první řadě,“ popisuje.
Po vlastní zkušenosti s úmrtím miminka se rozhodla změnit pohřebnictví v České republice a stala se pohřební průvodkyní.
Co všechno tato práce obnáší?
A jak se dokázala vyrovnat se ztrátou dítěte?
Smrt není opakem života, je jeho součástí, říká pohřební průvodce Oleg Vojtíšek v Českém Rozhlase Plzeň
Spolek Pohřební průvodci běžně pořádá pohřby v přírodě, ale třeba i v nějaké vilce nebo salonku. „Velkou tradicí už je dnes sázení stromů. Strom je krásná živá památka, dává nám stín, vláhu, musíme o něj trochu pečovat a tak, jak roste, tak se my sžíváme se ztrátou. Nebo necháváme napsat klienty na papír to, co si nestihli říct se zesnulým, papíry složíme do lodiček a ty pustíme po řece. Vzkazy se dají napsat také na balonky, které vypustíme. Naší specialitou je třeba to, že v balónu můžeme vypustit popel zesnulého do stratosféry,“ popsal Oleg Vojtíšek.
Ekologický pohřeb jen v rubáši: je to možné, nebo ne? Polemika v Ekonews.
Zakladatel společnosti Pohřební průvodci Oleg Vojtíšek je přesvědčen, že pohřbívat do země lze v Česku legálně i bez rakve.
Podle něj je řešení namísto hrobu vykopat mělkou podzemní dřevěnou hrobku, vyztužit ji prkny a uzavřít pevnou deskou z tvrdých dřev. Do ní pak položit tělo zavinuté do šátku z přírodních materiálů.
Pohřbu bez rakve podle ministerstva nic nebrání.
Tento resort má už dva roky pracovní skupinu, která se takzvaným zeleným pohřebnictvím zabývá. Nedávno výsledky své práce ministerstvo prezentovalo i krajským hygienickým stanicím. V zákoně přitom žádnou legální překážku pro uložení těl bez rakve nevidí.
Podle mluvčího Hřbitovů a pohřební služby hl. m. Prahy Jiřího Královce v současné době vzniká řád pohřebiště Louky vzpomínek a vede se o něm živá diskuze. „Žádný zodpovědný správce pohřebiště se do toho (varianty bez rakve, pozn. aut.) ale a priori nepohrne. Razítko od ministerstva pro místní rozvoj stačit nebude, spoustu dílčích pravomocí mají v pohřebnictví jiné úřady a jedním z nich je hygienická stanice,“ říká Královec.
Výsledkem jednání podle něj bude nejspíš to, že se na louku začne pohřbívat v dřevěných rakvích.