POHŘEBNÍ OBŘADY
Jaký má být dobrý pohřební obřad?
Především má být osobní. Má být v souladu s tím, co si přál zesnulý. Ale má pomáhat pozůstalým - je pro ně. Proto je dobré, když se do obřadu zapojí. Má být důstojný. Pohřeb má mít pevnou strukturu, scénář, pravidla. A nemusí být jen smutný, ale může být i oslavou života.
Kde se má dobrý obřad konat?
Místo má být povznášející, nebo alespoň příjemné. Má být osobní. Má být dostupné. Je dobré, když jsou tam dva oddělené prostory a hodí se toalety. Pokud chceme zůstat uvnitř, může to být historická vila s terasou a zahradou, kostel nebo kaple, salonek (v divadle, galerii, restauraci či hotelu), galerie nebo muzeum, smuteční obřadní síň, komunitní centrum, knihovna, loft nebo rooftop, kavárna, bar nebo klub, botanická zahrada, planetárium nebo dokonce sportovní hala. A co místa venku? Nejraději máme místa u vody (ostrov, soutok řek, splav), místa v parku nebo na okraji lesa, místa na louce a vyhlídky. Zahrady ve vilách (ale i soukromé zahrady), zahradní altány, ale klidně i prostory u kostela či na hřbitově. Máme podrobnou mapu míst, ale stejně je nejdůležitější, aby místo bylo osobní, pro nás, i pro našeho zesnulého.
Obřad vzpomínání
Na tomto obřadu zavzpomínáme na zesnulého. Oslavíme to, jak žil.
Začneme písní. Pak pohřební průvodce přednese řeč, kterou napsal spolu s pozůstalými. Poctivou, osobní řeč plnou příběhů a záblesků vzpomínek. Potom necháme mluvit ostatní hosty. Vždy se někdo přidá: někdo má něco připraveno, někde řekne pár slov jen tak. Nakonec zavzpomínáme potichu: vzkazy zesnulému napíšeme na papírky a ty spálíme, nebo poskládáme do lodiček a pustíme po vodě, nebo napíšeme na balonky… Protože vždy je něco, co jsme nestihli, nemohli, nebo nechtěli říci… Obřad zakončíme písní a pak třeba občerstvením, kde vzpomínky budou volně plynout dál.
Vzpomínání je vlastně univerzální obřad - můžeme jej udělat kdekoliv a spojit s kterýmkoliv rituálem.
Rozptyl popela do řeky
Voda symbolizuje očištění duše a svobodu, řeka tok života. Voda odnese našeho milovaného a odplaví náš smutek. Je možné přidat okvětní lístky nebo věneček z květů, které nám lépe vizualizují odplouvání. Někdo raději naloží popel do malých lodiček, které pouští na vodu, ty postupně odplouvají a poté se rozpustí (a jsou zcela biologicky odbouratelné - jsou z papíru).
V čem pomáhá: Plynutí vody připomíná plynutí času, které nám přináší hojivý klid.
Co potřebujeme: Podle toho, jakou formu si zvolíte, budeme potřebovat například papírové lodičky nebo květinové věnce. Vše zajistí váš pohřební průvodce.
Jak se připravit: Připravte pozůstalé na to, že strávíme nějaký čas v tichém rozjímání u řeky - bývá tam chladněji, především v zimním období doporučujeme se teple obléci.
Vypouštění luceren
Po kremaci, ale i po pohřbu, se potřebujete symbolicky rozloučit s milovaným. Vyslat jeho duši - létající lampiony - do nebes. A napsat na ně vzkazy.
V čem pomáhá: Obřad s "nebeskými lucernami" nám pomůže uvědomit si, že náš milovaný odchází kamsi daleko, ale je to cesta míru a my mu na ní pomáháme.
Co potřebujeme: Lucerny (tzv. lampiony štěstí) zajistíme my. Spolu vymyslíme vhodné místo, kde lucerny vypustíme. Pozor, lucerny mohou být vypouštěny jen při bezvětří, mimo zástavbu a letiště. Při špatném počasí budeme mít připravenou náhradní ceremonii, na které se předem domluvíme: například vypustíme balónky, na které napíšeme vzkazy milovanému.
Jak se připravit: Nepotřebujete žádnou přípravu, vše zajistíme.
Rozptyl popela do nebe
Po pohřbu, se s pozůstalými chvíli zdržíme a společně se rozloučíme.
Během obřadu můžeme například napsat vzkazy pro našeho milovaného na balonky a vypustit je - třeba děti to milují.
V čem pomáhá: Při této ceremonii přivykáme tomu, že zesnulý nás již opouští. Tělo bude uloženo v zemi a rozloučíme se ještě s jeho duší.
Co potřebujeme: Mít u hrobu trochu volného místa. Balonky (ale taky například židle) přineseme.
Jak se připravit: Není potřeba žádná příprava, vše zajistí vaši pohřební průvodci.
Pietní strom, zahrádka
Po kremaci náš milovaný často nemá “své místo”, které můžeme navštívit a strávit tam čas vzpomínkami na něj. Proto při tomto obřadu zasadíme strom, nebo malou pietní zahrádku. Obřad nám navíc pomůže stmelit pozůstalé.
V čem pomáhá: Vytváříme místo, kde zasejeme naši lásku k zesnulému a naše vzpomínky na něj. Budou růst a kvést. Je to pocta zesnulému. Ceremonie nás navíc donutí zpomalit a uvědomit si přírodní životní cyklus.
Co potřebujeme: Zvolit vhodné místo, nejlépe soukromý pozemek. Je dobré, když sev blízkosti zahrádky nachází zdroj vody nachází. A nakonec se zamyslete nad označením zahrady. Mělo by to být něco, podle čeho ji bezpečně poznáte i po letech. Může se jednat o zvláštní kámen, pítko pro ptáky nebo malý závěsný zvonek na stromě.
Jak se připravit: Pozůstalé informujte, aby se pohodlně oblékli do oděvu, který si mohou ušpinit. Mohou přinést vlastní semínka nebo sazeničky.
Uložení urny
Tato ceremonie může být uskutečněna kdykoliv od okamžiku, kdy obdržíte urnu s popelem zesnulého. Lze ji provést neprodleně po kremaci či karu, ale i po delší době. Hodí se také v případě, kdy na obřadu byla větší skupina lidí, ale vy se chcete rozloučit ještě v menším kruhu například rodiny a přátel.
V čem pomáhá: Obřad nám pomáhá uvědomit si, že zesnulý už není mezi námi, a našel už své nové místo.
Co potřebujeme: Svolat pozůstalé na místo, kde bude urna finálně uložena (nejčastěji hrob nebo kolumbárium na hřbitově).
Jak se připravit: Není potřeba žádná příprava, vše zajistí váš pohřební průvodce. Můžete si ale například promyslet, jakou píseň byste si třeba chtěli spolu s pozůstalými zazpívat nebo jakou báseň byste chtěli slyšet.
V čem pomáhá: Plynutí vody připomíná plynutí času, které nám přináší hojivý klid.
Co potřebujeme: Podle toho, jakou formu si zvolíte, budeme potřebovat například papírové lodičky nebo květinové věnce. Vše zajistí váš pohřební průvodce.
Jak se připravit: Připravte pozůstalé na to, že strávíme nějaký čas v tichém rozjímání u řeky - bývá tam chladněji, především v zimním období doporučujeme se teple obléci.
Požehnání hřbitovní půdě
Těsně před obřadem připravíme společně půdu pro našeho milovaného.
Do půdy můžeme vložit okvětní lístky, bylinky nebo vzkazy pro zesnulého. Ty můžeme například napsat na papírky a spálit v obřadní nádobě.
V čem pomáhá: Pomůže nám uvědomit si, že zesnulý bude teď odpočívat a nebude už s námi.
Co potřebujeme: Květiny, větvičky, bylinky, okvětní lístky. Většinu toho zajistíme my, je však lepší, když si něco přinesou i pozůstalí - pomůže jim to vcítit se do obřadu.
Jak se připravit: Svolat pozůstalé půl hodiny před obřadem k místu odpočinku.
Rozloučení nad hrobem
Po pohřbu, se s pozůstalými chvíli zdržíme a společně se rozloučíme.
Během obřadu můžeme například napsat vzkazy pro našeho milovaného na balonky a vypustit je - třeba děti to milují.
V čem pomáhá: Při této ceremonii přivykáme tomu, že zesnulý nás již fyzicky opouští. Tělo bude uloženo v zemi a rozloučíme se ještě s jeho duší.
Co potřebujeme: Mít u hrobu trochu volného místa. Balonky (ale taky například židle) přineseme.
Jak se připravit: Není potřeba žádná příprava, vše zajistí vaši pohřební průvodci.
Chcete vidět, jak to vypadá?
Podívejte se na Fokus Václava Moravce (Česká televize). Natáčeli jsme s nimi ukázky jednoho běžného obřadu. A také jsme řešili, proč a jak to děláme.
Nevíte? Zavolejte nám na 775 856 857. Nebo napište SMS či na WhatsApp.
Spolu něco vymyslíme.
Pohřeb miminka, potrat
Mrtvě narozené dítě i potrat smíte a můžete důstojně pohřbít.
Umíme vyřešit vše od začátku do konce, naslouchat, chápat, ale i poradit.
Pomůžeme s rozloučením s tělem miminka. Rozumíme, že potřebujete skutečnou vzpomínku. Naposledy jej pochovat, upravit, zavinout, pohladit…
Zařídíme kremaci, nebo připravíme pohřeb do země.
Vymyslíme spolu s vámi pohřební obřad, který pomůže.
Připravíme s Vámi a rozešleme parte připravené speciálně pro miminka.
Vyřídíme za vás "pohřebné" (5000 Kč od státu na pohřeb), budete-li si to tak přát.
Někteří máme osobní zkušenost se ztrátou miminka, další kvalifikaci Poradce pro pozůstalé.
Propojení se zesnulým
Stává se, že někteří pozůstalí mají se zesnulým nedořešené vztahy, a potřebují se s ním naposledy propojit. Nejčastěji se dělá po formálnějším obřadu, jen v úzkém kruhu několika příbuzných nebo přátel.
V čem pomáhá: Pokusíme se dotáhnout věci, které jsme nestihli za života našeho milovaného: poprosit o odpuštění, poděkovat...
Co potřebujeme: Je dobré, aby místo, kde se ceremonie bude odehrávat, působilo slavnostně. S tím vám osobně pomůžeme.
Jak se připravit: Stačí svolat ty, kteří mají zájem, aby po obřadu ještě chvíli posečkali.Stává se, že někteří pozůstalí mají se zesnulým nedořešené vztahy, a potřebují se s ním naposledy propojit. Nejčastěji se dělá po formálnějším obřadu, jen v úzkém kruhu několika příbuzných nebo přátel.
V čem pomáhá: Pokusíme se dotáhnout věci, které jsme nestihli za života našeho milovaného: poprosit o odpuštění, poděkovat...
Co potřebujeme: Je dobré, aby místo, kde se ceremonie bude odehrávat, působilo slavnostně. S tím vám osobně pomůžeme.
Jak se připravit: Stačí svolat ty, kteří mají zájem, aby po obřadu ještě chvíli posečkali.
Vypuštění motýlů
Motýl symbolizuje transformaci, změnu z jednoho stadia existence do jiného. Nebo také...duši. Po kremaci, po pohřbu, nebo i na karu, vypustíme motýly. Můžeme to samozřejmě kombinovat s jinými ceremoniemi.
V čem pomáhá: Ceremonie nám říká, že odchod našeho milovaného do jiné existence může být krásný a křehký moment zároveň.
Co potřebujeme: Vše zajistí pohřební průvodci. Mysleme na to, že abychom motýly netrápili, potřebujeme teplotu minimálně 21C.
Jak se připravit: Nepotřebujete žádnou přípravu.
Rozloučení s umírajícím
Tato ceremonie umožní smrtelně nemocným rozloučit se se svými milovanými naplno, ale přitom důstojně, s citem a s grácií.
Rozlučka je velmi individuální a připravujeme ji vždy na míru s umírajícím a blízkými.
V čem pomáhá: Přátelům a rodině pomůže překonat ostych a začít cestu ke smíření. Umírajícímu pomůže užít si svou poslední party - sám by na tu organizaci už možná neměl sílu.
Co potřebujeme: Vše připravíme spolu, je to velmi individuální.
Jak se připravit: Pohřební průvodci se budou snažit vše zajistit za vás.
Vzkazy, které odplují
Slova, která jsme již nestihli zesnulému povědět, napíšeme na speciální ve vodě rozpustné papírky. Z papírků složíme lodičky a pustíme je po řece. A pak jen pomalu sledujeme, jak se ve vodě rozpouští. Voda naše vzkazy předá. Pokud nejsme u řeky, můžeme využít naši speciální nádobu.
V čem pomáhá: V každém vztahu zůstává něco nevyřčeného. Ceremonie nám pomůže to říci. Plynoucí voda pak pomáhá nastartovat proces truchlení.
Co potřebujeme: Vše připravíme za vás.
Jak se připravit: Společně strávíme nějaký čas rozjímáním u řeky. Bývá tam chladněji, proto doporučujeme obléci se tepleji než obvykle, hlavně v zimě.
Oheň předá naše vzkazy
Na speciální papírky napíšeme vše, co jsme nestihli zesnulému říci. Svíčky pak společně zapálíme a papírky spálíme v jejich žáru. Vzpomínáme na milovaného a svíčky pomalu pouštíme po vodě do dáli. Oheň a voda předají naše vzkazy.
V čem pomáhá: Ceremonie nám dá možnost říci nevyřčené, vypořádat nevypořádané a začít truchlit. Důležitý je i intenzivní pocit propojení s ostatními pozůstalými.
Co potřebujeme: Vše připravíme za vás.
Jak se připravit: U řeky bývá chladněji a někdy tam i více fouká. Oblečte se tepleji než obvykle, hlavně v zimě.
Námořnický pohřeb
Nalodíme pozůstalé a doplujeme na vybrané místo. Obřad začne kroužením plavidla vlevo (což znamená „otočit zpět ruce času“). Plavidlo zastavíme, shromáždíme hosty a představíme jim Koš rozloučení: je v něm urna a je vyzdobený krásnými květinami. Koš si poté hosté předávají tak, aby každý zažil poslední okamžik se zesnulým. Poté proběhne samotný rituál. Během něj spustíme koš do moře, kde popel zahájí svou novou cestu.
V čem pomáhá: Námořnický pohřeb pomáhá stejně jako ostatní vodní ceremonie: voda odplavuje náš žal a pomáhá nám začít truchlit. Kromě toho je ale velkým zážitkem pro pozůstalé.
Co potřebujeme: Není potřeba žádná příprava.
Jak se připravit: Celý obřad včetně nalodění a vylodění bude trvat až dvě hodiny.
Ohňostroj popela
Oslavme život našeho milovaného! Jeho popel předáme obloze ve velkém ohňostroji. Rachejtle umíme přizpůsobit tak, že nesou popel a rozptýlí jej na obloze. Ohňostroj může být součástí většiny ostatních ceremonií. Ohňostroj umíme připravit tak, aby byl vidět i v denních hodinách.
V čem pomáhá: Kdo opouští party bez rozloučení s hostiteli? Život je ta párty a rodina a přátelé jsou ti hostitelé. Stejně jako na Nový rok, i zde ohňostroj symbolizuje konec něčeho starého a začátek nového.
Co potřebujeme: Vše připravíme za vás.
Jak se připravit: V pozvánce nebo v parte upozorníme pozůstalé, že to bude bouchat. Ať se nebojí a hlavně, ať nechají doma všechny domácí mazlíčky.
JAK POHŘEBNÍ OBŘAD POMÁHÁ?
POMŮŽE POZŮSTALÝM POHŘEBNÍ RITUÁL, CEREMONIE?
Pomáhá se odloučit od zesnulého
Potřebujeme si uvědomit, že náš milovaný zesnulý je už na lepším místě, ať je to kdekoliv. K tomu nám pomůže pohřební obřad: zážitek, na který se nezapomíná, který prožijeme spolu a má silný příběh. A do toho příběhu budeme zapojeni.
Přináší krásu a oslavu života
Pohřeb je smutný, ale může být povznášející. Pohřební obřad nám pomáhá přijmout smrt a rozloučit se s našim milovaným, ale myslíme, že jeho život si zaslouží oslavit. Obřadní síně jsou studené a smutné, naše obřady jsou vřelé a plné lásky.
Pomáhá najít nové místo v životě
Pohřeb je i přijímací rituál: pomáhá nám přijmout novou realitu, začít budovat nové vztahy, nové vazby s rodinou i přáteli. Stejně, jako například společný oběd či oslava. A společným posezením má správný pohřeb také končit.
S KÝM SE U NÁS POTKÁTE?
-
Zuzka
Zuzka na obřadech nejraději tvoří a přednáší řeč, obřadem jako takovým provází v roli moderátora spíš méně. Při psaní se snaží vystihnout na lidech to dobré a to pro ně specifické. V řeči se nebojí vtipu ani osobních hlášek, umí ale i vycítit, že někdy jde o ztrátu moc čerstvou nebo tragickou a je potřeba se k textu postavit jinak. Neumí přesně popsat, čím se při psaní řídí, ale zhodnotila by to slovy: "Ze začátku většinou nevím, ale pak zapnu srdce a ono to jde najednou samo".
Zuzka vystudovala indologii a indonesistiku, oboru ale nezůstala věrná. Pracuje již nějakou dobu v Cestě domů v sekci vzdělávání a obřadům se věnuje k tomu.
Zuzku vedle toho baví cestovat, lézt na vysoké věci, prozkoumávat podzemí a opuštěné budovy, fotit, jezdit na historické akce i zážitkové hry, trávit čas s kamarády a tak nějak povšechně si užívat život a svobodu.
-
Oleg
Oleg je zakladatelem Pohřebních průvodců. "Původně to byl pokus a dělali jsme to úplně jinak. Ale postupně nám lidi říkali, co chtějí a co ne, a my jsme je poslouchali. Vlastně většinu toho, co dnes děláme, máme z praxe, od klientů: vidíme, co jim doopravdy pomáhá."
S Olegem se potkáte často při prvním kontaktu s námi: bere telefony nebo odpovídá na zprávy. Ale mnoho z klientů provází po celou dobu.
Narodil se v Košicích česko-německým rodičům, studoval v Brně a téměř dvacet let už žije v Praze. Původním povoláním dělal transformační projekty ve firmách, které procházejí velkými změnami: začínal v telekomunikacích, pokračoval například v Alze, České spořitelně nebo v PPF.
Kromě práce jej potkáte s jeho dvěma dětmi, manželkou, v horách, na koncertě, na pivu nebo na maratonu.
-
Alenka
Alenka se k Průvodcům se přidala v roce 2021 a osvědčila se ve všech rolích. Reprezentovala nás například v pořadu Inkognito a nyní se věnuje primárně tvorbě smutečních oznámení či jiným grafickým pracem.
Do týmu ji přivedla osobní zkušenost, díky níž neměla příliš pozitivní vztah ke smrti. Proto se rozhodla podílet na změnách v pohřebnictví, aby pozůstalí nevnímali jen negativní pocity a pohřeb mohli pojmout jako oslavu života jejich blízkého.
Alenka je od přírody veselá a empatická, což promítá i do svých řečí. Těší ji, když v nich pozůstalí naleznou pochopení i útěchu.
Dříve žila v Praze, kde se po studiu personálního řízení věnovala office managementu ve velkých společnostech. Po sedmi letech v metropoli se rozhodla vrátit do rodných Jizerských hor a nyní žije v Liberci, kde se snaží šířit povědomí o nové pohřební kultuře. Když nepomáhá s pohřby, pracuje na personálním oddělení krajské nemocnice.
-
Eva V.
Eva pochází z Prahy, je hrdou Žižkovandou. V rámci studia, které nyní zdárně dokončuje, se věnuje Arts managementu, tedy řízení v kultuře. Jak ve škole, tak v práci ráda uplatňuje své nadšení pro organizovanost - tabulky a kreativitu - smysl dělat věci jinak. Již v útlém věku prožívala strach o svoji vážně nemocnou sestru, kterou nadevše miluje a které lékaři předpovídali možnou smrt. Sestra se ale z nemoci dostala a je silnější než kdy dříve. Eva od té doby ví, jak je život vzácný.
-
Eva K.
Eva se k Pohřebním průvodcům dostala skrze svou vášeň k organizování eventů. Krátce po pohřbu babičky v klasické smuteční síni měla možnost zažít obřad s Průvodci. Překvapilo ji, jak krásné může rozloučení být a jak je důležité zapojení pozůstalých, včetně dětí, do celého procesu. Roli průvodce vnímá jako možnost pomáhat lidem v těch nejtěžších chvílích. Ukázat, že pohřeb nemusí znamenat jen černou barvu a slzy. Ráda mluví o rozloučení jako o oslavě života a věří, že správné rozloučení může být velmi léčivé.
Obřady nejčastěji moderuje, a to s cílem provést pozůstalé rozloučením s citem, pokorou a někdy i úsměvem. “Přála bych si, aby měl každý možnost se se svým blízkým rozloučit přesně tak, jak to cítí."
-
Bára
Bára pochází z Prahy, studovala krajinářství na Fakultě životního prostředí ČZU a k Pohřebním průvodcům se přidala v roce 2021. Pracuje jako markeťačka a copywriterka na volné noze. Ve volném čase tráví čas v přírodě nebo cestuje po Evropě se svými dvěma pejsky v obytné dodávce jménem Sušenka. Mezi její zájmy patří také gastronomie spolu s ekologickým a etickým životním stylem.
-
Adriana
Adriana pochází z Pošumaví, kam se po téměř dvaceti letech života v Praze opět navrátila. Vystudovala antropologii a nepřestává ji fascinovat šíře možných způsobů života na této planetě. Za svůj druhý domov považuje Indonésii, blízký vztah má také k Madagaskaru. V Čechách působí v neziskovém sektoru a v současnosti tráví většinu volného času s rodinou.
K Pohřebním průvodcům ji přivedla nespokojenost se servisem klasické pohřební služby po smrti jejího miminka a touha podílet se na změnách v tomto odvětví. V momentě, kdy jsou pozůstalí ochromeni smrtí blízkého člověka, chce stát po jejich boku, pozorně naslouchat jejich přáním a pomáhat je realizovat. Vnímá dobré rozloučení se zesnulým jako důležitý rituál, který provází lidstvo od jeho počátků a který je podle ní nezbytný pro začátek zdravého truchlení.
-
Hanka
Hanina je mladá žena s velkou duší, která si nese lásku k životu a lidem ve všem, co dělá.
Díky přirozené otevřenosti vůči novým příležitostem přesídlila z rodného Brna do Prahy, kde začala studovat podnikovou ekonomiku. Nové prostředí jí umožnilo rozvíjet také kreativní stránku, a to prostřednictvím malby a studia módního návrhářství.
Důležitou roli v životě pro ni hraje i vnitřní klid, který nachází jak v přírodě, tak třeba při péči o pokojové rostliny. Ať už jde o cokoli, věří, že vše potřebuje správnou péči. Nerušenou pozornost, vhodný čas a místo. Za své životní poslání považuje soucítění, a právě tento hluboký cit ji přivedl k práci pohřební průvodkyně. Stará se o to, aby pohřeb nebyl jen truchlením, ale také vzpomínáním a oslavou života. Protože péče spojená se soucitem dokáže proměnit každý okamžik v něco hluboce smysluplného a lidského: a na to si Hanina ve svém srdci najde místo vždy.
-
Veronika
Veronika vypomáhá při obřadech a píše řeči, občas se podílí i na článcích a příspěvcích. Zakládá si na tom, aby řeči odrážely osobnost zesnulého i pozůstalých – některé mohou být hluboké a srdceryvné, jiné úsměvné a odlehčené. Záleží jen na vás, jakým způsobem chcete řeč i obřad pojmout. Největším komplimentem pro ni je, když slyší “to bylo přesně, jak by to maminka / babička / sestra napsala”.
Kromě toho je Veronika vystudovaná jazykovědkyně, překladatelka a tlumočnice, navíc pracuje jako lektorka. Mluvit s ní můžete česky, slovensky, anglicky nebo třeba španělsky. Zaslechnout jste ji mohli například na Světě knihy nebo v Oktagonu. Ve svém volném čase se věnuje překladu poezie, hraní videoher a umění. Pokud ji náhodou nepotkáte online, nejspíše bude někde venku na motorce.
-
Petra
Petra již dvanáct let slaví a zkoumá mexické Dušičky, které ji inspirovaly k pořádání vzpomínkového obřadu u Pohřebních průvodců. Rituály vzpomínání na zesnulé vnímá nejen jako možnost zavzpomínat na zesnulé a usmířit se s nimi v našem nitru, ale také jako prostředek psychohygieny.
Petra vystudovala sociální antropologii a za svůj druhý domov považuje Mexiko, kam se pravidelně vrací. V Čechách pracuje jako výzkumnice v oblasti sociálních věd v soukromé organizaci INESAN. Na antropologickém výzkumu ji nejvíc baví rozhovory a práce s lidmi.
Ve volném čase nejraději cestuje, píše o Mexiku, učí se španělsky, fotí a navštěvuje známé i méně známé hřbitovy.
-
Magda
Magda pochází z Plzně. Do týmu ji přivedla vlastní zkušenost – pohřeb babičky v obřadní síni krematoria. Pocit prázdnoty po obřadu i vzpomínka na plakající děti a zajíždějící rakev se pro ni staly silnou motivací uspořádat zcela jiné poslední rozloučení pro svoji sestru, a tak jí do cesty přišli Pohřební průvodci.
Bezprostřední setkání se smrtí ji vedlo k chuti spolupodílet se na rozloučeních, která jsou osobní, niterná a léčivá – jako to se sestrou. Věří, že je nesmírně důležité být v takových chvílích lidem nablízku, naslouchat, poskytnout podporu, nenechat je v tom samotné. Až přijde čas, ráda by provázela pozůstalé na jejich cestě truchlením a smířením se smrtí blízkého člověka.
Volný čas Magda nejčastěji tráví s rodinou v přírodě a v pohybu, ať už pěšky, na kole, nebo na lyžích.