Jak mluvit o smrti a proč se toho bojíme? Adriana a Oleg pro iGlanc.
“Babička odešla do nebíčka.”🌌
Kolikrát jste si nebíčkem vypomohli, když se vás dítě zeptalo, kam zmizela babička?
Myslíme si, že tím dítěti ulevíme, že je ještě příliš malé na to, aby chápalo komplikovanost smrti. A hlavně aby se nebálo, že smrt postihne někoho dalšího.😱
Vůbec ale nemyslíme na to, že kolem desátého věku života si dítě smrt nutně uvědomí samo, jsme tak naprogramovaní. Tím, že mu do hlavy vsadíme falešné představy, mu akorát toto pochopení smrti ztěžujeme.
Jak se to dělat má a nemá? Zeptali jsme se naší kolegyně na její vlastní zkušenosti:
🐶Když zemřel rodinný pes, rodiče o tom tři dny mlčeli. Když se po něm začala ptát, řekli, že zkrátka odešel.
💔Velmi dobře si pak pamatuje na moment, kdy si uvědomila existenci smrti: mohlo jí být kolem devíti, byla v dětském pokojíčku, chystala se spát. A najednou jí došlo, že rodiče jednou umřou, stejně jako se to děje v akčních filmech v televizi, u kterých rodiče po večerech usínají. Zbytek noci strávila pláčem. Rodičům se s tím nikdy nesvěřila.
❤️🩹O pár let později si pak ale prošla smrtí milovaného morčátka tak, jak se to má. Starala se o něj v nemoci a krmila ho stříkačkou, když už nemohlo jíst. Po posledním vydechnutí pak uspořádali s tátou malý obřad. Pohřbila ho v oblíbeném domečku.
Děti, i ty nejmenší, jsou chytřejší, než si myslíme.👶Pokud o smrti neumíme mluvit sami, vybudujeme tím akorát bariéru – a děti si otázky, které je trápí, nechají pro sebe, až se ze smrti stane pouze jakýsi koncept, který úplně potlačí. 💨
🙌Abychom dětem předali zdravý vztah ke smrti, musíme začít sami u sebe. O tom, jak o smrti mluvit s dětmi a jak ji sami přijmout, mluví Oleg a Adriana v novém článku.🙌
Mexické Día de Muertos jsme přetvořili do českého Obřadu vzpomínání - s Petrou Ponocnou
💀Že v Mexiku na Día de Muertos oslavují smrt?💀
Je to fascinace smrtí, kdy si neustále každý rok připomínáme staré rány?
❌Ale vůbec ne. Naopak: u nás nejsme schopni o smrti kamaráda pořádně mluvit ani po roce. Zastrčíme fotky do alb, uzamkneme vzpomínky, vyházíme oblečení. A nedejbože, aby nás jejich duchové někdy přišly strašit.
V Mexiku naopak pro zesnulé přichystají oltář. Na hrob jim přinesou jejich oblíbené věci a pochutiny. Cukrovými lebkami je lákají zpět k sobě, aby s nimi slavili, aby viděli, že na ně nezapomněli.
Už dlouho mluvíme o tom, že by se na hřbitovy měl vrátit život. 🪅A v Mexiku to velmi dobře umějí! 🪅
🧡Zdobí hroby barevnými květinami.
🧡Během oslav svátku mrtvých jsou na hřbitovech stánky s tacos.
🧡Hrají mariachis.
🧡A rodiny tam přespávají.
Srovnejme to s českými dušičkami🥀 – dokážete si představit, že byste tento rok nešli jenom položit květinu na hrob, ale místo toho uvařili oblíbené jídlo zesnulého a šli si s ním na hřbitov popovídat? Pustili muziku a tančili? Zavzpomínali s dalšími, kteří tam přijdou? Asi ne. Ale můžete třeba sezvat rodinu a společně si zesnulé připomenout. Ať už na dušičky, nebo mimo – a ať už s naší pomocí, nebo sami. Inspirujte se námi třeba zde: https://www.pohrebnipruvodci.cz/obrad-vzpominani
Truchlení je u nás nemoc, kterou je potřeba léčit a která má jasně stanovený konec. V Mexiku nikdo neočekává, že pohřbem truchlení končí a vše je jako předtím, naopak se k němu každý rok vrací, přirozeně, jak to má v životě být.
K tomu si i my tady myslíme, že jsme vynalezli svépomocné skupiny – třeba pro oběti autonehod.
Přitom v Mexiku mají celonárodně určené dny pro různé konkrétní smrti: a lidé tak mohou sdílet své zkušenosti s lidmi se stejným osudem.
🇲🇽 Vůbec, o Mexiku toho jde říci spousta. A my jsme si právě o něm povídali v podcastu s naší kolegyní Petrou Ponocnou a pokud vás to taky zajímá, nalaďte nás na Spotify. 🇲🇽
Česká televize: Adriana Kábová ve Výborné show Lucie Výborné - Proč nakupovala obleky pro panenky?
📺 Naše Adriana byla ve Výborné show u Lucie Výborné.
👦 Točili to už před časem, Adriana mezitím už není těhotníá, porodila veselého chlapečka!
👨🚀 Dovíte se tam třeba, odkud je doopravdy její manžel.
🌏 Jak dlouho zůstává doma zemřelý na indonéském ostrově Sumba.
🌍 Jak se na Madagaskaru léčí chřipka.
🧸 Proč nakupovala obleky pro panenky.
💀 No a, samozřejmě, proč se stala pohřební průvodkyní.
Péče o rodiče po smrti dítěte: Alena Peremská
Tento podcast s Alenou Peremskou začíná tím, co se za posledních 10 let změnilo. A změnilo se naštěstí všechno. Bylo normální, že o tématu úmrtí miminek se nemluví, je to tabu, děti se neukazují rodičům, nepojmenovávají se, nepohřbívají se. Má se na "to" rychle zapomenout.
Tak jak se to má dělat správně? Pojďme popořádku.
Jak oznamovat v nemocnici špatné zprávy? Není lepší mlčet? Protože když nic neřeknu, tak přece nic nezkazím.
Není. Když nevíte jak, jděte do toho osobně, lidsky, za sebe. Není chyba ani plakat, naopak, pokud budete plakat, je to vlastně možná to největší, co té rodině můžete dát.
Jak zachovat, nebo dokonce vytvořit vzpomínku na dítě?
Udělejte si společnou fotku (vážně, máme s tím nejlepší zkušenosti). Řekněte si o memorybox. V něm udělejte otisky nožiček, věnujte miminku plyšáka… Víme z praxe, že rodinu to netraumatizuje.
Jak se rozloučit?
Nejdříve v nemocnici: Nemocnice vám má umožnit se s tělíčkem v soukromí rozloučit. Můžete miminko obléci, zaopatřit…ale můžete to udělat i později v pohřební službě.
A potom udělat pohřeb, obřad. Vypustit dítě, rozloučit se. Pomůže to velmi naší psychice, ale i duši dítěte. A pokud nám to pomůže, můžeme dítě i pokřtít - myslíme, že není důležité, zda ten křest platí, ale pokud nám to pomůže, Pán to chápe.
Co pak dělat s dítětem? Kam jej uložit?
Rodiče často volí kremaci, a pak si urnu nechají doma, aby bylo dítě stále s nimi. To je v pořádku (jen doporučujeme nenechávat ji v ložnici). Po čase je však dobré urnu uložit někam dál, na definitivní místo. Můžete udělat "sekundární pohřeb" - uložit popel dítěte na hřbitově, na zahradě, rozptýlit jej třeba na louce, nebo do moře.
Podcast končí velmi osobně - až dojímavě - takže se opravdu vyplatí poslouchat až do konce.
Zdenka Volavá, ředitelka Dlouhé cesty: Co se změní v partnerském vztahu po smrti dítěte?
Zdenka je mámou, které zemřel 21-letý syn. A od roku 2022 je také předsedkyní sdružení Dlouhá cesta. Dlouhá cesta podporuje rodiny, ve kterých zemřelo dítě - v jakémkoliv věku a z jakékoliv příčiny. V tomto podcastu představujeme Dlouhou cestu. Ale zaměříme se i na těžké téma změn v partnerském vztahu po úmrtí dítěte.
„Kdyby mi to někdo pustil deset let předtím nebo pět let předtím, tak bych řekla: to vůbec nejsem já, takhle se nikdy chovat nebudu, takhle jsem se nikdy nechovala. Ale po té ztrátě jsem se tak chovala a vlastně jsem sama sebe nepoznala. Takže mám pocit, že třeba můj muž si musel na moje nový já zvykat daleko víc než já na jeho.“
Jak podpořit rodiče, kterým zemřelo miminko? A jakým frázím se obloukem vyhnout? Píše Adriana Kábová pro Maminka.cz
Téma smrti se v Čechách často zametá pod koberec, smrt kojence je tabu snad dvojnásobné. Jenže pro mnoho rodičů je to bohužel tvrdá realita. Následující tipy jsou založeny na zkušenostech pohřebních průvodců, a hlavně doporučeních mnoha rodičů, kteří smrt miminka zažili a setkávali se s různými reakcemi okolí. Některé jim velmi pomáhaly, jiné jim naopak sypaly sůl do rány. Mějte na paměti, že každý ztrátu dítěte prožívá jinak a níže zmiňované body nejsou naprosto univerzálním návodem.
Nic ale nezkazíte tím, když si s rodiči upřímně promluvíte a zeptáte se, co jim je příjemné a co ne. To jistě ocení více, než kdybyste o smrti jejich miminka úplně mlčeli nebo se jich dokonce začali stranit. Je důležité také zmínit, že každý z rodičů pravděpodobně truchlí jinak a je možné, že jiné věci z vaší strany pomohou mamince a jiné tatínkovi miminka. A nebojte se jejich emocí a slz, jsou často tou hlavní ozdravnou cestou k zahojení nejsyrovějšího žalu.
Český rozhlas Radiožurnál: Adriana Kábová jako host Lucie Výborné. Po bizarní zkušenosti s pohřební službou po smrti svého dítěte jsem se rozhodla pohřebnictví v Čechách změnit.
Adriana Kábová je antropoložka a pohřební průvodkyně.
Už během zkoumání indonéských kultur se dostala na tradiční pohřby, při kterých se obětují zvířata. „Přestože mé téma původně nebylo pohřebnictví, v Indonésii jsem se účastnila pohřbů v první řadě,“ popisuje.
Po vlastní zkušenosti s úmrtím miminka se rozhodla změnit pohřebnictví v České republice a stala se pohřební průvodkyní.
Co všechno tato práce obnáší?
A jak se dokázala vyrovnat se ztrátou dítěte?