Někdo možná nebude chtít o zesnulém vůbec hovořit, jinému se ale uleví, pokud zjistí, že někdo by vzpomínky na společný život rád poslouchal. Truchlícího v takovém případě nejvíce podpoříte, když si necháte vyprávět, ukazovat fotky, pouštět videa, zajdete společně na hřbitov, na místo uložení urny, tam, kde to měl zesnulý moc rád…

„Povzbuďte pozůstalého, že je normální, aby o milovaném, o kterého přišel, mluvil, aby u toho plakal, aby hovořil v nesouvislých útržcích. Nebojte se ptát a především - nebojte se použít jméno zesnulého. Není nic bolestnějšího, než když okolí našlapuje po špičkách a myslí si, že když se o zemřelém nebude mluvit, smutek nebude tak veliký. Pravdou je pravý opak,” upozorňuje Vojtíšek na základě svých mnohaletých zkušeností.

Pokud má pozůstalý Vánoce trávit zcela sám, není nic silnějšího, než pozvat ho na svátky k sobě. Pokud pozůstalý oplakává jednoho člena rodiny, ale pro zbytek má Vánoce nachystat, pomozte mu sestavit “to do” list se vším, co bude potřeba. Truchlící může být málo koncentrovaný, málo systematický, může zapomenout, co dělal touhle dobou loni, může být také zcela přirozeně málo motivovaný vůbec cokoliv dělat, a to, že uvidí, jak dílčí úkoly postupně mizí, ho může přimět nakonec zvládnout seznam celý. Nemusíte samozřejmě figurovat pouze u sepisování bodů, ale můžete dotyčného pozvat ke společnému nakupování nebo balení dárků, výrobě bramborového salátu, k výpravě pro stromeček nebo pro kapry…

„Pozůstalý na Vánoce velmi pravděpodobně chystal pro svého blízkého nějaké oblíbené jídlo. Připravte si jej a společně si ho vychutnejte,” radí psycholožka Štefková. Ze své pozice můžete navrhnout, aby váš blízký pokrm uvařil protentokrát pro vás. Pokud naopak nebyl tím, kdo vařil, můžete navrhnout, že se daný recept naučíte společně - a také že během toho na blízkého zavzpomínáte.

Pokud se pozůstalý nachází ve stavu, kdy není takřka schopen fungovat v realitě a na vaše dotazy, s čím chce pomoci / co by mu pomohlo, nereaguje nebo vůbec neví, můžete prostě rozhodnout. Říct dotyčnému, co mu kdy přijdete pomoct udělat, kdy přinesete jaké jídlo, že ten a ten den odpoledne dorazíte s dárky a balicím papírem a společně je zabalíte a podobně. Truchlícímu se tak může ulevit, protože bude vědět, že vše potřebné se stane, ale nemusí se s tím sám nervovat nebo cokoliv plánovat, když k tomu necítí sílu ani odhodlání.

Dávat podporu truchlícímu během svátků, které chce většina smutkem nezatížených lidí prožít radostně a pozitivně, vyžaduje jisté odhodlání a možná až částečné sebezapření. Na druhou stranu lze tvrdit, že jen ti, kteří se truchlícího v tomto období s láskou “ujmou”, jsou ti praví, kteří ho mají smutkem provázet, protože tím dokazují, jak moc jim na něm záleží a jak moc mu chtějí pomoci. I kdyby to mělo znamenat, že se budou dokola pouštět pohádky a truchlícího na celé svátky ubytují u sebe, nebo naopak to, že se půjde na procházku ven, aniž by padlo jediné slovo. Ale o čem jiném by Vánoce měly být, než o tom, že si lidí stojí nablízku a věnují si ze sebe to nejlepší, co mají?

Autor článku: Zuzana Hrnčířová
Obrázek: Anthony Tran / Unsplash