NOVINKY, ZÁPISKY A BLOG

Pohřební obřad v zahradě: sázení stromu

Pro koho je určen smuteční obřad?

Odborníci se shodují, že obřad je určen pro pozůstalé. Že bez něj by jim chyběla možnost rozloučit se, dát poslední sbohem, uvědomit si “tak je opravdu konec” a uzavřít tu první, nejakutnější fázi smutku či šoku z odchodu blízkého. Je důležité, aby se sešla rodina a přátelé všichni pohromadě, aby si vyjádřili vzájemnou podporu, společně si poplakali a zavzpomínali. A v neposlední řadě aby viděli, kolika lidem na daném zesnulém záleží natolik, že se rozloučení přijeli zúčastnit.
Proč si ale podle našeho přístupu myslíme, že je dobré zohlednit při přípravách i samotnou podstatu zesnulého, je jednoduché. Čím blíže se pozůstalí dostanou k oslavě života zesnulého v jeho autentickém a osobním rázu, tím spíše se jim uleví i v pocitu “takhle by si to byl přál / přála, udělali jsme rozloučení dobře a nejlépe, jak jsme mohli”. A také se díky individualizovanému obřadu mnohem lépe vzpomíná na to, co pro nás bližní znamenal a pro co na něj vzpomínáme. Pil rád pivo? Ať mu stojí na rakvi. Měla ráda červenou? Natáhněme červený koberec. Rád pořádal oslavy a bouchal šampaňské? Poctěme ho při loučení několika přípitky. Je to jednoduché, možné - a přitom velmi důležité. Chceme vám s tím “tak by si to býval přál” pomáhat, ať už si budete přát cokoliv. Překvapíte nás? :-)   (red. Z.H.)

Obřad může být jakýkoliv

Věděli jste, že můžete mít na rozloučení třeba motorku? Projektor s fotkami? Barevné zákusky? Výčep piva? Můžete. Jen si o to musíte říct. A také nemusíte rozloučení konat v síních smutku, ale třeba v lese, ve vašem oblíbeném parku, v kavárně, u soutoku řek nebo třeba na tenisovém kurtu. Jen se nesmíte bát klást požadavky. Nenechat se strhnout katalogy, tabulkami a návrhy pohřebních sjednatelů. Nikdo vás nenutí zapadnout do 20 minutového “běžícího pásu” formou “ticho, hudba, kladení květin, najatý řečník, hudba, kondolence, do 20 minut pryč a venku už se mísit s novým turnusem”.
Pohřbu můžete věnovat čas. Klidně hodinu, dvě, tři, celé odpoledne. Může být tam, kde vy určíte. Může být s urnou i rakví. Může být barevný, s živou hudbou, s fotkami, dětmi, psy i ve stylu třeba Star Wars nebo Slavie, pokud je zesnulý fanouškem :)
Jsme tu od toho, abychom vám s tím pomohli. Nebojte se ozvat a vymyslíme důstojné, ale tématické rozloučení, na které budete v dobrém vzpomínat. (red. Z.H.)

Vikingský pohřeb
Obřad v zahradě: židle a fotky na stromě

Jsou pohřby event jako každý jiný?

Pohřby se posledních pár let postupně klubou ze skořápky “smutné, tísnivé, černé, uplakané” a začíná se pomalu rozvíjet přesvědčení, že obřady mají být spíše oslavou života. Není proto divné, že se takové oslavy svojí organizací přibližují všem ostatním akcím.

Musíte pozvat lidi (zde za pozvánku samotnou už může fungovat parte se všemi potřebnými informacemi). Potřebujete, aby někde zaparkovali, měli si kam sednout, nebyla jim zima, nezmokli, měli se čeho napít. Potřebujete, aby obřad někdo moderoval, instruoval pozůstalé, ztišil je, pověděl jim, co povědět má. Aby se příchozí cítili dobře a bezpečně, aby se nebáli zapojit. A ještě lépe - aby se účastnili následující smuteční hostiny, ať již na místě obřadu, nebo jinde. Můžete si vše domluvit a zařídit sami, můžete si na to vzít někoho, kdo starosti převezme za vás a vy se oddáte hlavně truchlení, rodině, pospolitosti a vzájemné podpoře. Je zde tedy nějaký rozdíl od eventových agentur? Je potřeba, aby pohřby byly tabu, moc se o nich nemluvilo, koukalo se skrz prsty na ty, kteří se jim věnují? Nejde snad jen o další sektor služeb, o které je běžné se hlásit? Domníváme se, že jde. Přesto k obřadům nepřistupujeme jako k byznysu a neděláme show. Úcta k zesnulému, otevřené srdce pro jeho pozůstalé a přesvědčení, že takhle to má být, nesmí chybět. (red. Z.H.) 

Patří děti na pohřeb?

Psychologové se v tomto případě shodují: dítě má na pohřbu rozhodně být s námi: má mít možnost se rozloučit, uzavřít nějak svůj vztah se zesnulým. Když ho necháme doma, nebude mít smrt vyřešenou a navíc se bude cítit odstrčené a osamělé. Vysvětleme mu smrt, vysvětleme mu, co se stalo a proč děláme pohřební obřad: že se chceme rozloučit, a že tím vzdáme i hold našemu milovanému. Nemusí třeba všemu rozumět: nedivme se otázkám, buďme trpěliví a chápající. Popišme mu například předem pohřební obřad, aby se nevylekalo. Nestyďme se dokonce ukázat mu náš žal: dítě pochopí, že je to pro nás velká ztráta. Nepřenášejme na něj ale naši sebelítost, i když je přirozená a pochopitelná: “Proč mi to jen udělala, proč mě opustila?” Vyhněme se lžím, a to i těm milosrdným: když budeme říkat, že “babička spí”, můžeme se dočkat problémů se spánkem; když řekneme, že odešla “na oblohu na obláček”, třeba se to dítěti zalíbí a bude chtít za ní… A hlavně se bude ptát, proč jej opustila.
Stejně, jako je dobré do přípravy pohřbu zapojit dospělé pozůstalé, zapojme do něj i děti. Jednak jim to pomůže uvědomit si fakt smrti, a za druhé se tím v době smutku alespoň zabaví. A ruku na srdce: i my budeme klidnější, když děti nebudou rušit :) (red. O.V.)

Patří děti na pohřeb?
Rozptyl popela - schody do nebe

Rozptyl popela: Co se smí a co ne?

Rozptyl popela je krásný, romantický, duchovní a dá se říci až povznášející způsob rozloučení. Je však spojen se spoustou obav a předsudků, byť se není čeho bát.
Z právního hlediska platí dvě zásady: pro rozptyl byste měli mít souhlas majitele pozemku a s popelem musíte zacházet s úctou. Popel tedy můžete rozptýlit na vlastní zahradě (nebo louce či lese). Můžete jej rozptýlit na louce nebo lese vašeho kamaráda, nebo ve vlastnictví obce (obec vám to často povolí). Pokud jde o veřejné místo, třeba park, je to horší: vlastník parku vám většinou povolení nedá prostě proto, že “pak by ho chtěl každý”. A možná mají i pravdu. Pro rozptyl do vody musíte mít souhlas povodí: ten většinou umíme vyřídit, neděláme to poprvé. Jen pro rozptyl do moře nepotřebujete žádný souhlas.
Co dělat, pokud trváte na rozptýlení popela někde, kde souhlas nelze získat, například proto, že zesnulý na tom trval a vy chcete splnit jeho poslední přání? I to lze udělat: rozptylte jen malou část popela tak, abyste místo “neznečistili”. Symbolický význam zůstane stejný. A právně je popel zkrátka předmět ve vašem vlastnictví, stejně jako například popel z cigarety, který také lze odklepnout beztrestně venku.
Popel můžete rozptýlit i na tzv. rozptylové loučce, která je součástí mnoha větších hřbitovů i krematorií: na rozptyl vám však dají 15 minut a osobně nevěříme, že do tak krátkého času se dá vtěsnat důstojný obřad. Pokud nás o to klienti vysloveně požádají (například proto, že manželka zesnulého je už rozptýlena na stejné loučce), domluvíme se správou hřbitova alespoň delší čas. (red. O.V.) 

Kondolence: stačí "upřímná soustrast"?

Když někdo zemře, pozůstalí často neví, co říct. Jak utěšit jeho nejbližší, jak vyjádřit soucit. Nabízí se samozřejmě slovní obrat “upřímnou soustrast”, kterou “nepřejeme”, ale “vyjadřujeme”. To je nejčastější chyba, které se neznalý může dopustit. Na soustrasti není co přát. Můžeme ale použít větu “přijměte moji upřímnou soustrast” nebo “dovolte mi vyjádřit upřímnou soustrast”, nebo prostě jen proneseme: “upřímnou soustrast” a stiskneme ruku.
Stačí to? Nejde jen o prázdnou frázi, za kterou se můžeme ukrýt, abychom náhodou neřekli nebo neudělali něco špatně? Odpověď si musí najít každý sám. Obecně však nejde než doporučit, aby byl člověk v projevu smutku a soucitu upřímný a opravdový, s upřímnou soustrastí či bez. Může klidně říct i jen “je mi to líto”, “bude mi chybět stejně jako vám”, “soucítím s tebou, musí to teď být vážně těžké”, nebo “moc mě to mrzí, kdykoliv se na mě obrať, kdybys potřeboval pomoc – teď, za měsíc nebo za dva roky, zkrátka kdykoliv”. Upřímnou soustrastí nic nezkazíme, ale podpoříme jí doopravdy pozůstalé, kteří ji slyší v pohřební síni stokrát, ale už nic dalšího? Co myslíte vy? (red. Z.H.)

Praha, Staroměstské náměstí - Covid památník a rituál
Nevíte? Objednejte si konzultaci, nezávazně a zdarma. 

Vyplňte formulář, zavolejte nebo napište. Ozveme se ještě dnes.

Ozvěte se. Pomůžeme vám.


Vyplňte formulář, napište nebo zavolejte. Ozveme se ještě dnes.

Napsali o nás