POHŘEB MIMINKA

Protože… slovo pochovat má v češtině dvojí význam.

PERINATÁLNÍ ZTRÁTA NEBO POTRAT

Ztráta miminka tady s námi byla od nepaměti.
Přesto je krutá, bolestná a nespravedlivá. Hroutí se nám věci, ve které jsme věřili.
Proč se to stalo? Proč právě nám? Co jsme udělali špatně?
Ztráta miminka může mít dopad na vztahy a kamarádství.
Novým situacím čelí rodiče také v práci.
Kromě maminky truchlí samozřejmě i tatínek. Každý trochu jinak.
A kromě otce i prarodiče, sourozenci, nejbližší přátelé…
Ztrátou miminka myslíme jak mrtvě narozené dítě, tak i potrat, miminko zemřelé krátce po narození, nebo i hodně malé dítě.

PROČ UDĚLAT MIMINKU POHŘEB? V ČEM POHŘEB POMŮŽE?

Potřebujete nejdříve pomoci zvládnout šok, vypustit emoce, hněv, strach…
Poté si uvědomit skutečnost.
Najít si nové místo v životě.
Dobrý pohřební obřad vám pomůže proces truchlení nastartovat.
Pokud jste miminko nikdy neviděli, obřad vám pomůže vzít ho poprvé a naposledy "mezi sebe" a vytvořit aspoň nějaké vzpomínky, vztahy...
Můžeme zkusit zahrnout do všeho i nejbližší rodinu a přátele, aby rodiče nezůstali osamělí, aby ostatní truchlili spolu s nimi.
Nebo jim alespoň s pochopením naslouchali.
Pak doříci věci, které jsme nemohli, nestihli, nebo ani nechtěli říkat.
Uvědomit si, že miminko už je pryč, ať už je to kdekoliv.
Rozloučit se s ním, vyprovodit jej.
A přitom si zachovat vzpomínku.
A začít pomalu přijímat novou realitu, nové vztahy s rodinou, přáteli… 

JAK POMOHOU POHŘEBNÍ PRŮVODCI

Zkusíme být citliví a chápající.
Budeme řešit vše od začátku do konce.
Budeme tu pro vás při rozloučení s tělem miminka. Chápeme, že potřebujete skutečnou vzpomínku. Naposledy jej pochovat, upravit, zavinout, pohladit…
Zařídíme kremaci, nebo připravíme pohřeb do země.
Vymyslíme spolu s vámi pohřební obřad, který pomůže.
Pohřbu se může účastnit duchovní: umíme se s nimi domluvit.
Připravíme s Vámi a rozešleme parte připravené speciálně pro miminka.
Vyřídíme za vás "pohřebné" (5000 Kč od státu na pohřeb), budete-li si to tak přát.
Vyřídíme administrativu, úmrtní list a vše ostatní.
Nemusíte nikam jezdit, vše můžeme vyřídit na dálku.
Anebo rádi přijedeme za vámi. A poctivě zodpovíme vaše dotazy.
Poradíme, kde hledat další podporu.

Někteří máme osobní zkušenost se ztrátou miminka, další kvalifikaci Poradce pro pozůstalé.

Jak může vypadat rozloučení s vaším miminkem?

PŘEDEVŠÍM MŮŽE BÝT VELMI OSOBNÍ.

My ukazujeme nápady a možnosti, ale možná vůbec nemáme pravdu. Obřad by neměl být podle nás. Vše má mít souvislost s vámi a s miminkem: místo, parte, rakev nebo urna, hudba, květiny, barvy, svíčky, fotky, video, občerstvení… Vše ostatní je nepodstatné a může to být nakonec celé jinak.

MĚL BY ZAPOJIT LIDI DO OBŘADU.

Je to, jako když se učíme: potřebujeme zapojit co nejvíce smyslů: slyšet, vidět, číst, psát… Můžeme začít tím, že spolu připravíme pár vět, nebo i delší proslov. Můžeme zavzpomínat i potichu - tak, že napíšeme miminku vzkazy. Protože vždy je něco, co jsme nemohli, nestihli, nedokázali miminku říci… Vzkazy pak můžeme spálit, nikdo je neuvidí. Nebo můžeme vzkazy napsat na balonky či lampiony a vypustit je do vzduchu. Někdo tomu říká “nebeská pošta”. Nebo můžeme vzkazy psát na lodičky a ty potom pouštět po proudu řeky… Můžeme vzkazy popsat dřevěnou urnu, nebo rakev. Můžeme si společně zazpívat. Nebo zasadit strom. Pokud miminko ještě nemá jméno, můžeme mu ho společně dát, "pokřtít jej".

BĚHEM ROZLOUČENÍ MŮŽE ZNÍT HUDBA.

Hudba má velkou sílu. Dává nám možnost emoce vyvolat, umocnit, utlumit, připomenout… a to nejen individuálně, ale i společně. Často nám písnička připomene jen záblesk, závan vzpomínky… Živá hudba je vždy lepší, ale reprodukovaná zase jednodušší na zařízení.

KDY UDĚLAT POHŘEB.

Podle našeho názoru nikam nespěchejte. Vyčkejte, až budete připraveni se rozloučit.
My doporučujeme nejdříve se rozloučit soukromě, v nejužším kruhu, s tělem miminka, a až později, až vydechnete, zorganizovat větší rozloučení, buď s popelem miminka, nebo jej uložit do hrobu.
Dá vám to také možnost přizpůsobit termín třeba těm blízkým, kteří by hned nemohli. Umíme ale vyslechnout jakékoliv přání, poradit, co s ním, a vymyslet, jak jej zrealizovat. Perinatální ztráta je zkušenost, která se ničemu nepodobá a nedá se nastudovat. Stejně jako způsob, kterým ji daní rodiče prožívají.

ULOŽÍME VZPOMÍNKY NA MIMINKO, ABYCHOM SE K NIM MOHLI VRACET.

Všechny vzpomínky, ústřižky, fotky, drobnosti ukládáme. Například do krabičky. Můžeme využít memoryboxy, které dobrovolníci z organizace Dítě v srdci vyrábějí a distribuují do vybraných nemocnic. Nebo vám vyrobíme vaši vlastní dřevěnou truhličku vzpomínek. Ke krabičce se budete moct často vracet - na Vánoce, na Dušičky, na všechna výročí… a kdykoliv, kdy vám bude smutno.

MŮŽE BÝT NA MÍSTĚ, KTERÉ JE POVZNÁŠEJÍCÍ.

Pokud můžeme být venku, nejraději doporučujeme místa u vody (ostrov, soutok řek, splav), místa v parku nebo na okraji lesa, místa na louce a vyhlídky. Zahrady ve vilách (ale i soukromé zahrady), zahradní altány, ale klidně i prostory u kostela či na hřbitově. Máme podrobnou mapu dobrých míst, ale stejně ji moc nevyužíváme: nejdůležitější je, aby místo bylo osobní pro vás.
Pokud uvnitř, může jít o malou kapličku, historickou vilu s terasou a zahradou, salonek (v divadle, galerii, restauraci či hotelu), galerii nebo muzeum, komunitní centrum, knihovnu, loft nebo rooftop, kavárnu…

MŮŽE VYTVOŘIT PAMÁTKU NA MIMINKO.

Můžeme zasadit strom: jde o živou vzpomínku, navíc udržitelnou. Strom sledujeme, jak roste, mění se nám před očima, můžeme se ho dotýkat, má vlastní vůni, musíme o něj trochu pečovat… A jak se s ním postupně sžíváme, postupně se smiřujeme i se ztrátou. Můžeme vyrobit pítko nebo krmítko pro ptáky. To lze zakomponovat do maličké památeční zahrádky, kterou spolu založíme, což stmelí všechny zúčastněné. Můžeme vyrobit speciální šperk s popelem miminka, nebo památeční sklo, které k nám do Čech, sklářské velmoci, určitě patří.

POHŘEB MIMINKA MŮŽE BÝT I BAREVNÝ.

Na obřadu se většinou smutní a brečí, ale pohřeb vašeho miminka nemusí být ponurý. Může být dětský, tedy… barevný.
Má nám pomoci i vrátit se do života, a tam barvy patří. Na začátku obřadu se snažíme, aby se všichni soustředili, pak aby se postupně nořili do společného smutku, a pak i do svého osobního. Ale postupně, ke konci, jsme rádi, když se podaří vidět přes slzy i úsměv.

POHŘEBNÍ SLUŽBA S KREMACÍ

Naše služba zahrnuje vše od úvodní pomoci, přes komunikaci se všemi zúčastněnými, převozy, rakev, kremaci, až po vyřízení administrativy a vyřízení pohřebního 5.000 Kč od státu.

Skutečná cena je tedy jen 9.500 Kč, protože 5.000 Kč zaplatí stát.

Pohřební služba s uložením do hrobu

Naše služba zahrnuje vše kromě služeb kameníka: od úvodní pomoci, přes komunikaci se všemi zúčastněnými, převozy, obřadní rakev, až po vyřízení administrativy a vyřízení pohřebního 5.000 Kč od státu. Skutečná cena je tedy jen 11.500 Kč, protože 5.000 Kč zaplatí stát.

Obřad rozloučení

Obřady jsou velmi individuální: umíme citlivě připravit malý obřad za 3.000 Kč i velké obřady za desítky tisíc. Průměrná cena se pohybuje kolem 10.000 Kč.

OTÁZKY A ODPOVĚDI K POHŘBU MIMINKA:

  • Ano, smíte pohřbít mimimko po potratu i po porodu a počítá s tím i zákon. Je ale důležité, abyste co nejdříve, maximálně do 96 hodin, dala nemocnici vědět, že budete dítě pohřbívat. Pokud to nestihnete, bude dítě zpopelněno a uloženo do společného hrobu (stejně jako u dospělých, kde se nenajde žádný pozůstalý). Pokud ale budete chtít dostat jeho popel, bude to velmi komplikované, možná nemožné.

  • Ať už vaše miminko zemřelo před porodem, během něj, nebo kdykoliv po narození, můžete ho nechat pohřbít. Na sjednání pohřbu máte ale jen 4 dny, přesněji 96 hodin, od oznámení úmrtí. Když si během této doby pohřeb nedomluvíte, tělo miminka bude zpopelněno a uloženo do společného hrobu. Zpětné získání popela je obtížné a často nemožné.
    Dejte prosím pozor na to, že zákon o pohřebnictví bohužel nebere v potaz to, že miminko může zemřít ještě před porodem v děloze maminky. Zmiňovaných 96 hodin běží od okamžiku sdělení úmrtí miminka jednomu z rodičů. Jenže do porodu může být ještě daleko, maminka také může být v ten okamžik pod narkózou, tatínek rozrušený. A kontaktování pohřební služby je to poslední, co by rodiče před nebo během porodu jejich mrtvého miminka asi zajímalo. Pokud patříte k rodině nebo k přátelům rodičů, nabídněte jim pomoc se sjednáním pohřbu, dost možná ji ocení. 

  • Ať už se rozhodnete pro kremaci těla miminka, nebo jeho uložení do hrobu, je nutné, abyste kontaktovali během 96 hodin od úmrtí pohřební službu. My radíme nechodit do té první, na kterou narazíte, ale prostudovat si recenze služeb, které zvažujete. Promyslete si, zda chcete dát přednost kremaci nebo uložení tělíčka do hrobu. Jako rodiče se můžete ještě před kontaktováním pohřební služby pobavit i o tom, jak by měl vypadat obřad pro vaše miminko. Vybrat si můžete jak v Čechách tradiční obřad v krematoriu nebo kostele, tak i alternativnější způsob obřadu v přírodě nebo na jakémkoliv místě, které máte rádi. 

    Pak si klidně pár pohřebních služeb obvolejte a zjistěte si, zda mají s pohřbíváním miminek zkušenost. Dejte na svou intuici a na to, jak se k vám zaměstnanci pohřební služby chovají. Naslouchají vašim přáním? Snaží se vám vyjít vstříc? Nemanipulují vás do ničeho? Jsou empatičtí? Pokud máte jakékoliv pochyby a nic jste ještě nepodepsali, můžete samozřejmě z dosavadní domluvy couvnout a obrátit se na takovou pohřební službu, se kterou budete spokojeni.

  • Stát vám na pohřeb vašemu miminku přispěje 5000 Kč. Dostanete jej i po zajištění pohřbu miminka po potratu nebo umělém přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů. Požádat si o něj můžete na Úřadu práce ČR, který nebude nijak zkoumat váš příjem, ani vaše případné dluhy. Pokud děláte pohřeb s námi, Pohřebními průvodci, žádáme o pohřebné za vás (pokud to tak budete chtít).

  • Po potratu nebo umělém přerušení těhotenství rodný ani úmrtní list pro miminko nedostanete. V případě mrtvě rozeného děťátka bude vypsán jen rodný list, do poznámky můžete nechat zanést informaci, že se jedná o dítě mrtvě rozené. Oba dokumenty se jménem vašeho miminka obdržíte, pokud zemřelo krátce po porodu. Vydává je matrika v obci, v níž se miminko narodilo, a na zpracování má lhůtu 30 dnů.
    Pokud se na vyřizování těchto věcí na matrice necítíte, můžete požádat o pomoc někoho z rodiny nebo kamarádů. Matrika od vás možná má k dispozici veškeré podklady už z porodnice, a tak vám může zaslat rodný list také poštou. Protože z vlastní zkušenosti víme, že ne všechny úřednice na matrikách jednají empaticky, je možné se domluvit i s námi, Pohřebními průvodci, a my tyto náležitosti můžeme zařídit za vás. 

  • Po potratu ani umělém přerušení těhotenství není možné žádat o mateřskou dovolenou ani peněžitou pomoc v mateřství. Maminky mrtvě rozených miminek a miminek zemřelých krátce po porodu mohou nastoupit na 14-týdenní mateřskou dovolenou a čerpat peněžitou pomoc v mateřství. Vaši konkrétní situaci doporučujeme konzultovat s Českou správou sociálního zabezpečení i s vaším zaměstnavatelem. 

  • Po potratu nebo uměle přerušeném těhotenství nevzniká tatínkovi dítěte nárok na otcovskou dovolenou. O 14 dní otcovské mohou žádat otcové mrtvě narozených miminek nebo miminek zemřelých do šesti týdnů od porodu. Více informací a podmínek naleznete u Správy sociálního zabezpečení. 

  • Po porodu mrtvě rozeného miminka nebo po úmrtí miminka krátce po porodu může tatínek nebo další člen domácnosti zůstat doma a až 9 dní ošetřovat maminku nebo další děti do věku 10 let. O nároku na ošetřovné rozhoduje gynekolog nebo jiný ošetřující lékař. 

  • Po potratu, umělém přerušení těhotenství ani po úmrtí miminka nemají rodiče nárok na rodičovský příspěvek a rodičovskou dovolenou. Pokud miminko zemřelo později po porodu a maminka neměla nárok na peněžitou pomoc v mateřství, může pobírat rodičovský příspěvek za dobu, kdy děťátko žilo. Pokud potřebujete více informací, obraťte se přímo na Úřad práce ČR, určitě vám poradí.

  • Jestliže se jako maminka necítíte ať už fyzicky nebo psychicky dostatečně dobře na to, abyste se mohla vrátit do práce, konzultujte se svým praktickým lékařem, gynekologem nebo i psychiatrem možnost zůstat doma na pracovní neschopnosti.
    A pokud jste tady nenalezli odpověď na vaši otázku, můžete se podívat také na web www.perinatalniztrata.cz, kde jsou všechny situace popsány detailněji. Také nám můžete rovnou napsat nebo zavolat a my vám rádi pomůžeme.

  • Ano, pokud máte popela po kremaci miminka jen malinko, je to správně. Dnešní pece jsou nastaveny na teplotu kolem 1000° C a z miminka skutečně zbydou jen 2-3 polévkové lžíce popela. Dnes to v ČR jinak nejde, všechna krematoria fungují podobně. Řešením by byla malá elektrická pec určená výhradně pro miminka, která by tak vysokých teplot nedosahovala - pracujeme na tom, ale ještě to potrvá.

  • Po kremaci miminka zbývá velmi málo popela, a tak obsluha pece v krematoriu často v dobré snaze “dodat popel” vyškrábe ten, který zbyl po jiných… Proto nám některé maminky říkají, že popel byl těžší, než samotné miminko.
    Pokud organizujeme pohřeb my, umíme komunikovat s krematoriem a domluvit se s nimi, aby se to nedělo, abyste dostali opravdu jen popel vašeho miminka.

  • Miminka mají kůži velmi jemnou. Rozkládá se rychleji, než u dospělých. Maminku a často ani tatínka to neodradí, protože své dítě prostě bezmezně milují, ale ostatní to může zaskočit. Proto doporučujeme rozloučit se s tělem miminka osobně co nejdříve a pohřební obřad už pak dělat jen s popelem z kremace.

  • Miminka většinou směrují na pitvu. Pitvu sice můžete odmítnout, ale lékaři vás o ní budou přesvědčovat a je to tak možná správně - pokud pitva nebude, možná se nikdy nedovíte příčiny zdravotních komplikací. Jejich znalost může být cenná při případném budoucím těhotenství.

    Lékaři občas udělají takový typ pitvy, po kterém je už rozloučení s tělem miminka vlastně nemožné. Proto, pokud víme, že se budete chtít ještě loučit s tělem miminka, okamžitě obvoláváme lékaře na patologii, aby provedli anatomickou pitvu a v žádném případě ne bioptickou. Anatomické pitvy se nebojte: miminko bude vypadat stejně jako před ní...

  • Podle zákona o zdravotních službách o potrat jde v případě, pokud miminko „neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdnů.“. Ve všech ostatních případech jde o mrtvě narozené dítě. Oba však můžete, smíte a máte právo pohřbít.

  • Na našich obřadech běžně potkáváme třicetileté lidi, kteří ještě na žádném pohřbu nikdy nebyli. Natož aby viděli zesnulého. Možná proto půjde o první zkušenost pro vás.
    Pokud můžeme radit, nebojte se na miminko podívat, pohladit jej... Smrt dodá tělu zvláštní, až posvátný klid. Víme, že rodiče, kteří se s tělíčkem miminka nerozloučili, často volají do pohřební služby měsíce, ale i roky po smrti miminka, a shání alespoň fotku. Na druhou stranu nechceme nikoho trápit a traumatizovat, a tak doporučujeme pohřeb pro širší okruh pozůstalých provést až později.

  • Tak zkuste zavolat nebo napsat nám a my zkusíme alespoň něco vyřídit za vás…

  • V Čechách bylo zvykem křtít děti ihned po narození, po co nejmenším náznaku života, někdy dokonce i předstíraném – aby dítě přišlo do nebe, ale také, aby porodní bába nebyla nařčena ze špatného vedení porodu.
    Dnes se rodiče v touze dítě pokřtít odvolávají na tzv. křest touhy. Tento způsob křtu je však u mrtvě narozených dětí přinejmenším diskutabilní, ale spíše nemožný.
    Mrtvě narozené dítě přijde do nebe i bez křtu.
    Tomáš Akvinský definoval koncept limba: místa pro duše lidí, kteří nespáchali žádné osobní hříchy, ale nebyl z nich křtem sňat prvotní hřích. Typicky dočasný stav duší dobrých lidí, kteří zemřeli před vzkříšením Ježíše Krista. A stejně tak děti, které zemřely před tím, než mohly být pokřtěny, byly podle tohoto konceptu posílány do druhého limba, tzv. „limbus infantium“ nebo „limbus puerorum“. Teologové však o tom dlouhodobě mluvili jako o diskriminaci, a tak v roce 1984 kardinál Josef Ratzinger (pozdější papež Benedikt XVI.) vyjádřil hypotézu, že limbus nikdy nebyl částí katolické teologické doktríny a v roce 2007 Vatikán limbus vlastně zrušil. Limbus také nikdy nebyl dogmatem. Ti, kteří zemřeli nepokřtěni v raném dětství, tedy automaticky přijdou do nebe.

Pohřební průvodci, pohřeb miminka, Adriana Kábová

A CO DÁL?

Truchlení a žal přichází ve vlnách a vy na ně rozhodně nemusíte být sami. Nebojte se říci si o pomoc.

Psychoterapeutickou podporu vám možná nabídne zdravotnické zařízení, ve kterém probíhal porod. Nebojte se zeptat přímo tam.

Rádi vám poradí na lince krizové intervence Perinatálního hospice Dítě v srdci, volat můžete každý den od 8 do 16 hodin na číslo 731 031 064. Další informace naleznete na www.ditevsrdci.cz.

Praktické informace naleznete na webu www.prazdnakolebka.cz. V rámci jejich projektu Nejste sami můžete požádat o propojení s laickým poradcem, rodičem, který má vlastní zkušenost s úmrtím miminka.

Poradenství a provázení pro pozůstalé poskytuje také organizace Cesta domů, můžete se telefonicky nebo emailem objednat do jejich poradny. Více informací naleznete na www.cestadomu.cz.

ZDE JSOU ODKAZY NA ORGANIZACE A SKUPINY, KTERÉ POMOHLI NAŠIM KLIENTŮM.

NĚKDY JDE O PROFESIONÁLNÍ NEZISKOVKY, NĚKDY O LAICKOU POMOC.

ANI ZA JEDNOHO Z NICH NEMŮŽEME RUČIT, ALE MÁME NA NĚ DOBRÉ REFERENCE.

S KÝM SE U NÁS POTKÁTE?

  • Pohřební průvodci, medailonek, Zuzana Hrnčířová

    Zuzka

    Zuzka na obřadech nejraději tvoří a přednáší řeč, obřadem jako takovým provází v roli moderátora spíš méně. Při psaní se snaží vystihnout na lidech to dobré a to pro ně specifické. V řeči se nebojí vtipu ani osobních hlášek, umí ale i vycítit, že někdy jde o ztrátu moc čerstvou nebo tragickou a je potřeba se k textu postavit jinak. Neumí přesně popsat, čím se při psaní řídí, ale zhodnotila by to slovy: "Ze začátku většinou nevím, ale pak zapnu srdce a ono to jde najednou samo". 

    Zuzka vystudovala indologii a indonesistiku, oboru ale nezůstala věrná. Pracuje již nějakou dobu v Cestě domů v sekci vzdělávání a obřadům se věnuje k tomu.

    Zuzku vedle toho baví cestovat, lézt na vysoké věci, prozkoumávat podzemí a opuštěné budovy, fotit, jezdit na historické akce i zážitkové hry, trávit čas s kamarády a tak nějak povšechně si užívat život a svobodu.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Oleg Vojtíšek

    Oleg

    Oleg je zakladatelem Pohřebních průvodců. "Původně to byl pokus a dělali jsme to úplně jinak. Ale postupně nám lidi říkali, co chtějí a co ne, a my jsme je poslouchali. Vlastně většinu toho, co dnes děláme, máme z praxe, od klientů: vidíme, co jim doopravdy pomáhá."

    S Olegem se potkáte často při prvním kontaktu s námi: bere telefony nebo odpovídá na zprávy. Ale mnoho z klientů provází po celou dobu.

    Narodil se v Košicích česko-německým rodičům, studoval v Brně a téměř dvacet let už žije v Praze. Původním povoláním dělal transformační projekty ve firmách, které procházejí velkými změnami: začínal v telekomunikacích, pokračoval například v Alze, České spořitelně nebo v PPF.

    Kromě práce jej potkáte s jeho dvěma dětmi, manželkou, v horách, na koncertě, na pivu nebo na maratonu.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Alena Koublová

    Alenka

    Alenka se k Průvodcům se přidala v roce 2021 a osvědčila se ve všech rolích. Reprezentovala nás například v pořadu Inkognito a nyní se věnuje primárně tvorbě smutečních oznámení či jiným grafickým pracem.

    Do týmu ji přivedla osobní zkušenost, díky níž neměla příliš pozitivní vztah ke smrti. Proto se rozhodla podílet na změnách v pohřebnictví, aby pozůstalí nevnímali jen negativní pocity a pohřeb mohli pojmout jako oslavu života jejich blízkého.

    Alenka je od přírody veselá a empatická, což promítá i do svých řečí. Těší ji, když v nich pozůstalí naleznou pochopení i útěchu.

    Dříve žila v Praze, kde se po studiu personálního řízení věnovala office managementu ve velkých společnostech. Po sedmi letech v metropoli se rozhodla vrátit do rodných Jizerských hor a nyní žije v Liberci, kde se snaží šířit povědomí o nové pohřební kultuře. Když nepomáhá s pohřby, pracuje na personálním oddělení krajské nemocnice.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Eva Valešová

    Eva V.

    Eva pochází z Prahy, je hrdou Žižkovandou. V rámci studia, které nyní zdárně dokončuje, se věnuje Arts managementu, tedy řízení v kultuře. Jak ve škole, tak v práci ráda uplatňuje své nadšení pro organizovanost - tabulky a kreativitu - smysl dělat věci jinak. Již v útlém věku prožívala strach o svoji vážně nemocnou sestru, kterou nadevše miluje a které lékaři předpovídali možnou smrt. Sestra se ale z nemoci dostala a je silnější než kdy dříve. Eva od té doby ví, jak je život vzácný.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Eva Kopečná

    Eva K.

    Eva se k Pohřebním průvodcům dostala skrze svou vášeň k organizování eventů. Krátce po pohřbu babičky v klasické smuteční síni měla možnost zažít obřad s Průvodci. Překvapilo ji, jak krásné může rozloučení být a jak je důležité zapojení pozůstalých, včetně dětí, do celého procesu. Roli průvodce vnímá jako možnost pomáhat lidem v těch nejtěžších chvílích. Ukázat, že pohřeb nemusí znamenat jen černou barvu a slzy. Ráda mluví o rozloučení jako o oslavě života a věří, že správné rozloučení může být velmi léčivé.

    Obřady nejčastěji moderuje, a to s cílem provést pozůstalé rozloučením s citem, pokorou a někdy i úsměvem. “Přála bych si, aby měl každý možnost se se svým blízkým rozloučit přesně tak, jak to cítí."

  • Pohřební průvodci, medailonek, Barbora Halašková

    Bára

    Bára pochází z Prahy, studovala krajinářství na Fakultě životního prostředí ČZU a k Pohřebním průvodcům se přidala v roce 2021. Pracuje jako markeťačka a copywriterka na volné noze. Ve volném čase tráví čas v přírodě nebo cestuje po Evropě se svými dvěma pejsky v obytné dodávce jménem Sušenka. Mezi její zájmy patří také gastronomie spolu s ekologickým a etickým životním stylem.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Adriana Kábová

    Adriana

    Adriana pochází z Pošumaví, kam se po téměř dvaceti letech života v Praze opět navrátila. Vystudovala antropologii a nepřestává ji fascinovat šíře možných způsobů života na této planetě. Za svůj druhý domov považuje Indonésii, blízký vztah má také k Madagaskaru. V Čechách působí v neziskovém sektoru a v současnosti tráví většinu volného času s rodinou.

    K Pohřebním průvodcům ji přivedla nespokojenost se servisem klasické pohřební služby po smrti jejího miminka a touha podílet se na změnách v tomto odvětví. V momentě, kdy jsou pozůstalí ochromeni smrtí blízkého člověka, chce stát po jejich boku, pozorně naslouchat jejich přáním a pomáhat je realizovat. Vnímá dobré rozloučení se zesnulým jako důležitý rituál, který provází lidstvo od jeho počátků a který je podle ní nezbytný pro začátek zdravého truchlení.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Hanina Luu

    Hanka

    Hanina je mladá žena s velkou duší, která si nese lásku k životu a lidem ve všem, co dělá. 

    Díky přirozené otevřenosti vůči novým příležitostem přesídlila z rodného Brna do Prahy, kde začala studovat podnikovou ekonomiku. Nové prostředí jí umožnilo rozvíjet také kreativní stránku, a to prostřednictvím malby a studia módního návrhářství.

    Důležitou roli v životě pro ni hraje i vnitřní klid, který nachází jak v přírodě, tak třeba při péči o pokojové rostliny. Ať už jde o cokoli, věří, že vše potřebuje správnou péči. Nerušenou pozornost, vhodný čas a místo. Za své životní poslání považuje soucítění, a právě tento hluboký cit ji přivedl k práci pohřební průvodkyně. Stará se o to, aby pohřeb nebyl jen truchlením, ale také vzpomínáním a oslavou života. Protože péče spojená se soucitem dokáže proměnit každý okamžik v něco hluboce smysluplného a lidského: a na to si Hanina ve svém srdci najde místo vždy.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Veronika Žáčiková

    Veronika

    Veronika vypomáhá při obřadech a píše řeči, občas se podílí i na článcích a příspěvcích. Zakládá si na tom, aby řeči odrážely osobnost zesnulého i pozůstalých – některé mohou být hluboké a srdceryvné, jiné úsměvné a odlehčené. Záleží jen na vás, jakým způsobem chcete řeč i obřad pojmout. Největším komplimentem pro ni je, když slyší “to bylo přesně, jak by to maminka / babička / sestra napsala”.

    Kromě toho je Veronika vystudovaná jazykovědkyně, překladatelka a tlumočnice, navíc pracuje jako lektorka. Mluvit s ní můžete česky, slovensky, anglicky nebo třeba španělsky. Zaslechnout jste ji mohli například na Světě knihy nebo v Oktagonu. Ve svém volném čase se věnuje překladu poezie, hraní videoher a umění. Pokud ji náhodou nepotkáte online, nejspíše bude někde venku na motorce.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Petra Ponocná

    Petra

    ​​Petra již dvanáct let slaví a zkoumá mexické Dušičky, které ji inspirovaly k pořádání vzpomínkového obřadu u Pohřebních průvodců. Rituály vzpomínání na zesnulé vnímá nejen jako možnost zavzpomínat na zesnulé a usmířit se s nimi v našem nitru, ale také jako prostředek psychohygieny.

     Petra vystudovala sociální antropologii a za svůj druhý domov považuje Mexiko, kam se pravidelně vrací. V Čechách pracuje jako výzkumnice v oblasti sociálních věd v soukromé organizaci INESAN. Na antropologickém výzkumu ji nejvíc baví rozhovory a práce s lidmi.

    Ve volném čase nejraději cestuje, píše o Mexiku, učí se španělsky, fotí a navštěvuje známé i méně známé hřbitovy.

  • Pohřební průvodci, medailonek, Magda Cabrnochová

    Magda

    Magda pochází z Plzně. Do týmu ji přivedla vlastní zkušenost – pohřeb babičky v obřadní síni krematoria. Pocit prázdnoty po obřadu i vzpomínka na plakající děti a zajíždějící rakev se pro ni staly silnou motivací uspořádat zcela jiné poslední rozloučení pro svoji sestru, a tak jí do cesty přišli Pohřební průvodci.

    Bezprostřední setkání se smrtí ji vedlo k chuti spolupodílet se na rozloučeních, která jsou osobní, niterná a léčivá – jako to se sestrou. Věří, že je nesmírně důležité být v takových chvílích lidem nablízku, naslouchat, poskytnout podporu, nenechat je v tom samotné. Až přijde čas, ráda by provázela pozůstalé na jejich cestě truchlením a smířením se smrtí blízkého člověka.

    Volný čas Magda nejčastěji tráví s rodinou v přírodě a v pohybu, ať už pěšky, na kole, nebo na lyžích.